close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Blender mixer

2. října 2019 v 22:19 | Grey.t |  Už vyloženě sračky
Houpe to houpe to na housenkové dráze
A já se musím ptát sám sebe na otázky, které bych radši neřešil. Na otázky, které vyvstanou vždycky, když s někým začnu randit.

A celý svět se klíží. Když mi Xi dává pusu, hlava se mi motá tak, že mi je na omdlení. Jako by moje tělo už nedokázalo držet uvnitř ten pocit. Jenže co to je za pocit? Není to štěstí. Jen nějaké chvění, které cítím až v morku kostí. Jako by se všechno ve mně najednou přesunulo do rtů a na jazyk. Jako bych zanikal. Nedokážu už ani říct, jestli je to krásné.

A pak přichází věci, co jednou vždycky musí přijít. Svět se vetře zpátky mezi nás. Hrůza všednosti, povinností a práce.
Já proplouvám na hranici zoufalství, vyčerpaný z dvoutýdenního nedostatku spánku. Vyčerpaný ze stěhování. Vyčerpaný ze všeho, co se na mě valí.
Xi mi do křehké loďky udělá díru svým pragmatismem. Prý je toho moc, prý bude mít málo času. A celé to najednou zní jako závěrečná znělka krátkého romantického filmu.

Že je něco špatně mi dochází, když si uvědomím, že jsem už víc než týden neměl čas si ostříhat nehty.

Jsem oxytocinový feťák. Najednou je tak snadné pochopit, proč lidi propadnou heroinu nebo kokainu. Jenže vím, že tentokrát nesmím ztratit sebe. Nesmím na sebe zapomenout.
Nechci být zase rok ztracený.

Jsou věci, pro které se vyplatí riskovat?
Má smysl zkoušet něco, co mi stejně jednou nabije hubu?

Aspoň bude o čem psát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama