close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Molly

22. září 2019 v 13:52 | Grey.t |  Zážitky a události
Ptáš se jestli i o dnešku budu něco psát a já říkám že nevím jestli bych to zvládl je to přece jenom moc krásné a moc radostné a já to neumím uchopit a už minule jsem byl přemožený oxytocinem ale ty mi říkáš že bych měl psát i o těch krásných věcech abych na ně měl památku a já říkám fajn jenže si fakt nedovedu představit jak by tohle šlo uchopit to plynutí i to jak máš krásný oči a to jak se skoro klepu když mluvíš o těch mých nebo jak si neumím vybavit jestli jsem se někdy cítil podobně a abych se z toho všeho vymanil vnucuju ti vyprávění o tom jaká jsem byl děvka ale nedokážu se přimět ti říct to číslo to strašný číslo protože
protože šest let už a šest let to číslo roste a já už ho sám neznám ale co mi přichází na mysl jsou samý nadržený buzeranti co na nich nic nebylo a nic pro mě znamenat neměli jenže ty na tobě je toho tolik že si to radši ani nechci přiznat usmíváš se a já kvetu je ve mně jaro je ve mně život a je ve mně trocha smutku přiživená konečností všeho konečností a nejistotou a pravdou která ti brání mi dát jakékoliv sliby nejistota co mě zničí jenže zapomenout na ni by možná bylo ještě horší a tak ti to všechno žeru a už se ani nebráním protože mě pak políbíš a usměješ se tak jak se usmíváš a já se nekontrolovatelně zasměju když se mi pak podíváš do očí a možná řeknu něco hrozně hloupého a nebo jen udělám nějaký zvuk a pak se k tobě přivinu a budu se o tebe hřát a ptát se po věčnosti tiše beze slov protože nechci abys to slyšel jenže ty to stejně tušíš a stejný místo co se kdysi tak líně a zabitě vleklo se teď točí až cítím čas v žaludku a neumím ho strávit a pak tě znova líbám abych zapomenul a část mě si myslí že jsem v kómatu že tohle není pravda a že se jednou probudím a všechno bude jako před rokem že tohle je prostě jen další sen nejdelší ze všech snů ale je mi to jedno chci si to užít a tak dělám věci které mi zakazuješ protože vím že ti to udělá radost a ten úsměv mě hřeje
hřeje víc než by asi měl a možná víc než by sis přál a pak to boříš ty a skládáš přede mnou na hromádku červené vlajky jenže já už je nevidím nechci je vidět a jenom se směju a chytám tě za ruku abych věděl že jsi tady a ty tady jsi a to stačí a pak se koukáme z očí do očí z šedozelené ve které chci vidět modré flíčky do hnědé která má žilky a barvy které neznám a pak zase zpět a jak se koukáme ztrácí se slova jenže jak ještě najít někdy cestu zpátky a co až tohle přejde a ono to přejde ale všechno se to ztrácí v očích bije srdce těžko se dýchá těžko se drží na nohách chci se svalit do trávy vedle tebe přitisknout se k tobě hřát se o tebe vdechovat tvou vůni hladit tě tak jako před chvílí v zatáčce na cestě k vodě nebo kolem vody když ses mi snažil vyprávět o své minulosti a já tě rozptyloval a bylo to tak snadné až mě to hřálo u srdce stačilo se jen usmát a podívat a dotknout a přitulit a ztratila se nit ale jiná se našla a byla navlečena na jehlu na dalších tisíc chvil a já cítil že mě něco sešívá přišívá že už se nemůžu oddělit bez bolesti bez trhání ale ani se oddělovat nechci a tak se tisknu ještě blíž a nemám dost a neumím se kontrolovat a ani tě nechci nechat najíst a pak sám nemůžu jíst když sedíš naproti mně protože jsem celý na vodě a celý v tom plavu ale překonám se pro krevetové krekry a sladce se usmívám když si přede mnou nechceš dát maso protože se mi chceš zalíbit a pak se přemůžu vrátit se ke slovům a vrátit se ke skutečnosti a potom zjišťuju že tělo už nemá sílu trávit protože už tráví den s tebou a pak ti říkám krátké střípky a už ani nevím co a slova jsou už výplní mezi polibkem a polibkem a taky věcmi které mi neslibuješ a mě rozechvívají a pak mi říkáš že když něco chceš tak si to vezmeš a já se ptám kdy si vezmeš mě a pak se rozplývám když se ptáš jestli máš žádat rodiče i když vím že si jen děláme legraci a pak zas pohled do očí neodolatelnost neovladatelnost sedíme a vstáváme a já vstát nechci a tisknu si tě k sobě a vzhlížím k tobě jak nade mnou stojíš jak se usmíváš a hlava už mi nefunguje jsem úplně mimo tisknu si tě blíž a nechci vstát a nechci jít protože cesta vede ke konci a k loučení
loučení které probíhá tak dlouho a naráží na hranice sebekontroly když dráždíš a provokuješ a pak se usmíváš a bráníš a já tě tak rád nechávám provokovat ale pak už se neovládnu a musím ti to vrátit a všechno se mění a hranice překračují a řítím se kdovíkam ale za ten polibek a za ten vzdech a za ten úsměv a za tu vůni a za ten dotek mi to stojí ať už padám kamkoliv
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama