"Je vůbec někdo, kdo ve vztazích ví přesně co a jak?" reprodukuji paní M. otázku, kterou jsem si v sobotu pokládal s G. Čekám, jestli se mi dostane odpovědi, kterou si představuji, totiž ne, nikdo to vlastně neví. M. říká, že jistě, že jsou lidé, kteří přesně vědí, co chtějí a jak to má vypadat. Usmívám se, protože mi to připomíná naši předchozí diskusi, o tom, jak má Muškát (a podle M. je to u gayů časté) soubor pravidel pro randění.
Usmívám se smutně, protože si sám přijdu ve vztazích naprosto bezradný. Když si vezmu jakékoliv randění z posledních tří let (proboha, za půl roku to vážně budou tři roky), převládá vlastně jen jediný pocit, a to nejistota. Neustálé převalování možnostím, přehodnocování skutečností, interpretace, výklad, analýza, přeorganizování a znovu to samé od začátku. Převaluji vztah v mozku tak, jako se převaluje whisky nebo víno na jazyku, když si chce člověk vychutnat vůni a vystopovat ty okultní ovocné stopy a jemné náznaky oříšků. Jenže zatímco u whisky člověk sem tam přeci jen něco ucítí, u vztahů se vyextrahuje jen ještě silnější příchuť nejistoty. Příchuť, která je asi jako pálivý vliv alkoholu na jazyk.
Říkám si, že bych si měl sednout a zamyslet se nad tím, co všechno jsem se za ta léta o vztazích naučil. Zorganizovat si, co vlastně sám chci, co je pro mě důležité - jenže když pak slyším Reckoner od Radiohead a vzpomenu si na Zelenookého, nedokážu si představit, že bych si uměl cokoliv zorganizovat.
"Je hodný, to je důležité," říká paní M. o Muškátovi a já si v duchu říkám, že bývalý, totiž Zelenooký, byl taky hodný. Byla to dokonce první věc, kterou o něm má matka po rozchodu řekla. "On má dobrou duši" a taky "je to hodnej kluk." A já vím, že je to jedna zvlastností, které bych mu nikdy nemohl upřít. Jenže stačí to?
Nestačí to. Nestačí to ani v nejmenším. Jenže co by vlastně mohlo stačit? Stačí mi vůbec něco? Možná, že tématem pro několik příštích dnů, týdnů, nebo možná měsíců, bude to, co vlastně od vztahu chci. Jenže tuším, že cokoliv, co ze sebe vyplodím, bude nutně alespoň z části artificielní seznam, který nebude tak úplně autentický. Vztahy plynou. Plynou jinak než rozum, plynou jinak než slova, a věci se dějí. Věci vyplynou. A podemelou jakýkoliv seznam.
(Dnes jsem si představoval, jak o tom mluvím s Xi. Co by na to asi řekl? Poradil by mi?)
Každý si chce jen zatrkat a přesunout si dál, takový svět jste si vytvořili. :)