close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Iks s háčkem

9. listopadu 2018 v 17:04 | Grey.t |  Už vyloženě sračky
V neděli to, myslím, budou tři týdny od setkání s Chlapcem jménem Xi. (Uvažovali jste někdy, jak krásný by byl svět, kdyby existovalo X s háčkem? ˇX? Mohli byste kráně říkat ˇxa, ˇxandy nebo dokonce jdi ˇxípku. Schválně si to zkuste napsat! Je to oblažující). Chlapec jménem Xi mi dává jasně najevo, že o nic jiného než přátelství nestojí, což zamrzí zvlášť v porovnání s tím, že na svém blogu má vystavené fotky bez trička a pokládá otázky jako "Mám se ukázat v boxerkách?". Naštěstí je takové chování zároveň dost výrazným výstražným znamením. Dokonce natolik výrazným, že přestože takové chování chápu (i já jsem konec konců attention whore), je mi jasné, že i kdyby tudy cesta vedla, zamyslel bych se, zda se radši nevydat jinudy.
Říkal jsem si, že další odmítnutí už nepřežiju, ale nakonec jsem se vrátil na grindr a nabídl se k mnohočetným odmítnutím, snad abych si posílil nervy. Ke skoku do víru dalších seznamek mi už moc nebrání. Ale jak sám Xi říkal "zoufalé časy si žádají zoufalé činy :x"
Ezouš má kluka. Tramtadadá! Nemůžu říct, že bych mu to přál, ale nakonec je mi to asi celkem jedno. (Možná si stejně tajně přeju, aby mu ten nový chlapec zlomil srdíčko. Jsem totiž škodolibá svině).

Vážně by mě zajímalo, co nakonec dělám špatně. Čím to, že každé rande se chovám stejně, ale dojem dělám s naprostou přesností jenom na chlapce, o které sám nestojím. Třeba jsem přeci jen trochu moc náročný, vybírám si lidi, kteří jsou vzheldem až moc v jiné lize.

Nevím-jak-mu-tady-říkám mi ve středu řekl, že si myslí, že patřím mezi 10 % nejhezčích kluků. Chvíli jsem se ušklíbal, ale ta myšlenka se mi líbí. Problém je, že i kdybych patřil, štěstí by mi to očividně nepřineslo.

Držím se rad Paní M. Snažím se všímat si kouzla okamžiku, snažím se zachytit každou chvíli, kdy mi něco aspoň trochu udělá štěstí. Jen díky moudrosti paní M. jsou tu momenty, kdy jsem rád už jen za to, že dýchám. Kdy se usmívám bezděčně prostě proto, že jsem. Tohle její kouzlo ale nepůsobí zdaleka tak silně jako v květnu a červnu.
Znovu se mi potvrzuje, že štěstí nepřichází samo. Že radost je výsledkem úsilí, alespoň pro lidi jako já.

"Kámo, ten je najednou tak o dva kiláky dál než v tu sobotu," říká mi kolegyně, která si prošla několik dní mé konverzace s Chlapcem jménem Xi. Je také prvním členem laborky, kterému jsem vyprávěl své milostné příhody. Pobavily ji rozhodně víc než příhody o tom, jak se nám oběsila zvířátka.

Držím se vší silou, držím se všeho, co je okolo, a nechci si přiznat dvě věci.
První věcí kterou si nechci přiznat je že o mě Xi nestojí.
Druhou věcí kterou si nechci přiznat je jak moc mě to mrzí.
Obě jsou samozřejmě pravdivé. Na rtech mi visí moudrost Xenin o tom, že je vždycky potřeba jít dál. Vždycky je potřeba jít dopředu, nenechat se zničit, nenechat se zastavit. Jako tank. Netuším, co mě čeká vepředu, ale může to být horší než to, co je za mnou?

Samozřejmě, že může. Čeká mě stárnutí. Hromadění chyb v DNA, z nichž pravděpodobně jedna dříve či později povede ke vzniku rakovinné buňky. Čeká mě degenerace kloubů, čekají mě bolesti zad. Čeká mě pokračující řídnutí vlasů, taťkovatění, dospělácká zodpovědnost. Čeká mě spousta nemocí.
Jsem v nejlepších letech, moje tělo bude už jen chřadnout, i kdybych se o něj staral sebelíp. Moje tvář bude rok od roku ošklivější, mé vlasy řidší, můj pupek špekatější. Možná se jednou, třeba za deset, dvacet let, podívám do zrcadla a řeknu si, že nechápu, proč jsem si nenašel někoho, když jsem byl ještě mladej.
Někoho - kohokoliv.

Sám se napomenu, že takhle myslet nemám. Nesmím. Jednak to k ničemu nepovede, a jednak nikdo neví, co budoucnost přinese.
Nakonec budu polykat kmenové buňky z placenty singapurských laní a budu krásný na věky věků.

A nebo mě čeká víc pohádkový konec.
"A žili šťastně až po smrti."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 10. listopadu 2018 v 12:39 | Reagovat

Nebuď narcis, vždyť je to trapné pro všechny. Stárnutí můžeš usměrnit péčí. A nikde není řečeno, že musíš mít někoho na pich. :)

2 grey.t grey.t | Web | 10. listopadu 2018 v 14:12 | Reagovat

[1]: Co je na tom přesně narcistního?
Stárnutí můžu usměrnit, ale zastavit ho nemůžu.
Kdyby mi stačil někdo na pich, tak bych opravdu nouzí netrpěl ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama