V hlavně vedu fiktivní dialog s Kzi. V něm narážím na to, že venku často používal obrat "kámo". A to mi připomíná jednoho kluka, do kterého jsem se zamiloval ještě než jsem se vůbec setkali. Před očima se mi vybaví F. (alias Letní Bouře), jak sedí v místnosti. Se stejnými vlasy, stejnými rty. Nejspíš úspěšně pokračuje ve svých studiích, patrně je vlastně už dokončil.
Sedí v pokoji a čte si knihu. Pokoj má uklizený a není tam sám. Na pohovce je rozvalený kluk, se kterým se F. schází už pár let. Občas na sebe hodí pohled a usmějí se. Je čerstvě vyvětráno.
Kámo, prohodí občas F. a pokračuje nějakou větou.
Jak z jeho úst asi zní jiné věci než "myslím, že toho nemáme moc společného" a "nejsi ty Tomáš"?. Nejspíš zní pěkně. Nejspíš má v pokoji spoustu rostlin a v životě spoustu radosti. Sem tam si dá jointa, tak jednou, dvakrát do měsíce. Pracuje ve svém oboru, v soukromém sektoru, a práce ho baví. Rád cestuje, pořád miluje Francii.
A to je asi tak všechno, co mě napadá, kámové.