close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Drama z instagramu / fotoromán bez fotek

20. října 2018 v 22:16 | Grey.t |  Už vyloženě sračky
Ezouš mě přestal sledovat na instagramu. Jak jsem se k této bezcenné, avšak úzkost vyvolávající informaci dostal? Povím vám příběh o tom, jak se dostat do stavu, kdy udělat nějakou blbost už vůbec nic neznamená, protože už se toho posralo tolik, že vám je upřímně jedno, že se ve sračkách vymácháte víc než do sytosti i svou vlastní blbostí.
Od září (od srpna? od července? kdo ví) říkám všem okolo, že jsem unavený. Jsem vážně unavený. Vyčerpaný, vyšťavený, vyždímaný. Jsme jako šlupka od pomeranče, který dokonale odšťavnil úžasný produkt Horsta Fuchse. Stačí tři vteřiny, a vysaje veškerou šťávu i z nicoty: raz - dva - tři. Sličná asistentka Diana ve svůdné póze prodává panu Horstovi pomeranč za pomerančem a my sledujeme, s očima přilepenýma na obrazovku, v jejímž rohu probíhá nekonečný návrat telefonního čísla, jak z každého zmizí veškerý život a zůstane jenom šlupečka plná terpenů, které se druhá asistentka, ta, na kterou jménem nikdo nemluví, obratně a nenápadně zbaví.
Co by T. teď potřeboval? oslovuje mě M. ve třetí osobě. T. má jen vágní představu volna a odpočinku, neurčitě dlouhou, neurčitě situovanou. Představu pauzy, na kterou v příštím měsíci, ani v tom po něm, není čas. T. mele z posledního a všímá si hřebíčků v rakvi, které předtím neviděl. Všímá si, že vyčerpaný byl už po rozchodu s Panem P., ještě vyčerpanější po tom, co mu pan Ezouš řekl, že by to nebyl dobrý nápad. Všímá si, že přes učení na státnice znovu ztratil tu skvělou, nově naučenou schopnost: cítit radost. A zjišťuje, že už nemá sílu. Nemá víru, naději ani lásku. Nemá nic. Má jen magisterský titul, červený diplom, dluh (another funny story, maybe some other time)...
Má zítra rande. Nebo ne-rande. Kdo ví? T. to neví. Zato ví, že je vyděšený, že mu slejzaj vlasy nejen dědičnými predispozicemi k plešatění, ale i hrůzou, a ví, že to nedopadne dobře. A taky tuší, že tohle je ten poslední pokus, na který se zmůže. T. totiž ví, že je totálně fucked up ze všech předchozích na píču vztahů. A že už teď sleduje podezřelé chování a připravuje se na nejhorší, i když nemá důvod.
Příběh tu nekončí, příběh pokračuje.
(dramatická pauza, ticho, nad jevištěm se vznáší částečky prachu, všichni zúčastnění stojí, napětí roste)
Poslední útěchou mi měl být dnešek. Plán byl zůstat v posteli a relaxovat. To se samozřejmě nevydařilo. Večer, když jsem se jal dohonit příležitost, jsem si pustil Have One On Me od začátku do konce, udělal si čaj, zalezl do postele a četl si texty jednotlivých písní, dokud jsem nezačal klimbat. A pak, uprostřed In California, zatímco Joanna přirovnala své srdce k barelu ropy, jsem špatně položil hrnek a atmosféru odpočinku a aspoň zdánlivého klidu vystřídalo naprosté znechucení. Když totiž nemůže vyjít ani tohle, co v tom životě vyjít může?
A podle logiky "když už jsi ve sračkách, proč se v nich aspoň pořádně nevyráchat" jsem si říkal, co asi pan Ezouš. Pan Ezouš - světe div se - mi už nějakou dobu nelajknul nic na instagramu a tak jsem se ujistil, jestli mě stále sleduje. Nope.

A nakonec mě stejně víc znepokojuje představa, že se mám zítra vidět s někým, kdo je pěkný, a překvapivě má i jiné, míň tělesné kvality. Že vytáhnu kostlivce (vlastně draky) ze skříně a že budu riskovat expozici.
Děsí mě neméně, že jsem dnes kamarádovi říkal, s kým jsem se viděl před týdnem, a že jsem určitě zasadil semínko novým drbům.
Děsí mě, že je přede mnou ještě tolik života, když já toužím už jenom po nicotě.

Děsí mě ten pocit, že dokud budu, už nikdy si neodpočinu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama