Srpen 2018

15. srpna

15. srpna 2018 v 23:27 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Místo pilné přípravy na státnice koukám půlku dne do last.fm a pouštím si na spotify všechno možné a nadchávám se a nudím se a hledám. Sem tam je mi smutno po Ezoušovi a už zas mám chutě lehat s pandou na gauči a zírat do zdi. Pod dekou i v tomhle vedru.

Kde se vidíte, kdybyste teď mohl cokoliv?
Někde hodně hodně daleko.
Ne. Ještě mnohem dál.

V životě není cesta dopředu nebo dozadu nebo stranou. Jsou prostě jen cesty. A únava.

Místo toho, abych si organizovaně prošel vývoj mozku, přemýšlím chaoticky nad tím, jestli mi prostě jen neselhávají další prášky.
A taky nad tím, že je mi to vlastně jedno. Že jsou chvíle, kdy mi je jedno, jestli budu mít v životě radost nebo ne.
Kde je hranice mezi leností a depresí?

Co by vám teď udělalo radost?
Nevím. Nic.
Krčím rameny a koukám do propasti do minulosti na všechno co mě zase dohání co se blíží valí jako řeka velká šedivá řeka a já blázen si myslel a já hlupák doufal že snad...
Se zaťatými zuby, s vypětím sil: Mám málo času na sebe. Teď s tím nic neudělám. A pak bude líp.
Velká šedivá řeka, v pozadí, mne si ruce: Uvidíme. Uvidíme.

Oktopamin

9. srpna 2018 v 0:23 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Pár dní potom, co mi Ezouš řekl, že to mezi námi není dobrý nápad (nevím; co myslíš), jsem si vzpomněl, že existuje SOKO a přišel jsem konečně na chuť We might be dead by tomorrow. Zatímco obhajoby byly nesmírně daleko, randění s Ezoušem jako by se odehrávalo nedávno. Distorze času. (Místo horkých polibků a sdíleného veganství si snažím dokola vybavovat, jak jsem na střeše Národního divadla, během přestávky v Lohengrinovi, vyprávěl Xeninovi, že "tohle opravdu nepůjde" s naprostým přesvědčením).
Jsou chvíle, kdy na tom nezáleží.
Jsou chvíle, kdy nezáleží na ničem.
A někdy bych nejradši odjel - jedno kam, ale daleko.
Pan P. je v něčem vlastně docela pochopitelný ("ale záleželo mu na tobě" "ale hovno")

Tak jak si žijete "to svoje"?

Myslím na léto před lety. Na trasu Island - Praha - Rožnov, jiným jménem post-rock. Jak jsem chodil nocí a zásoboval informacemi lištičku a hudbou svoje uši. Jak jsem si žil to svojebez zbytečností jako je štěstí.
Na svůj křišťálově čistý patos (a Letní Bouři a Racka a na to, jak krásně vonívá vzduch v Praze, když je letní noc).

Občas si dovolím drobné povyražení. Říkám si, kde je asi Letní Bouři konec a představuju si, že záhadnými cestami osudu se jednou najdeme a tentokrát to vyjde.
Aniž by v tom byla extatická zamilovanost. Prostě jenom tak.

Mám v sobě něco zdravého, co nechce umřít, co chce žít.

Tak jako zmizela Letní Bouře, tak jako zmizel Střep, zmizí i Ezouš s Panem P. Tomu se říká naděje.
Po letech mi dělá radost, že mi někdo kdysi amputoval limbický systém a nakreslil Jezelena. Někdy bych si přál najít partnera, který bude alespoň z poloviny tak úžasný, jako moje kamarádky.

Be at peace, baby, and be gone

Koan

5. srpna 2018 v 21:47 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Bával jsem se bubáků, pak příšer a duchů, pak Boha, pak zločinců a vrahů a pak ještě života. Teď se bojím výkyvů nálad a Susanne Sundfør. Korunoval jsem se králem kyselých hroznů.
Slova nejdou, slova váznou.
a těch pár a7 začalo hořet, byli jsme vůbec kdy šťastní?
Nohu za nohou, krok za krokem, pořád jenom dopředu, jako tank. Návod na život #selfhelp
Věříš na synchronicitu aneb jak mi vyvolat úzkost. Jak utopit úzkost v hummusu.
Piknik a borůvkový chobotničky a brusinkový čokolády. Ukotvení v čase a prostoru, ukotvení v bytí. Domov uprostřed parku na dece.
A kdybych věděl, co přijde dál, nejradši bych se v těch borůvkách utopil.
Koán: Ezouš bere za kliku, aniž by cokoliv udělal.
Všichni vidí vzorec, jenom M. je slepá. A já, v koutku pro neslyšící, ruším hluchým symfonii.
Aspirin snižuje hyperalgezii blokací cyklooxygenázy. Nevzniká prostaglandin E2.
Sežereme Šmajdalfa, nesežerem Šmajdalfa? Šmajdalf nás všechny přežije. Prostaglandin neprostaglandin.
Hledám cokoliv. Cokoliv, čeho se chytit.
Doručeno: 20. 6. Přečteno: 30. 7. The message is clear.

Když stojíte nad propastí, nemůžete si smutek dovolit.
Nemůžete si dovolit nic.
A když si to dovolíte...
Přečteno sečteno odečteno potrženo rovná se sbohem.

(A stejně nedokážu pochopit, proč mám problém zrovna s tímhle.)

Ladadádadá