Žvatláníčko

12. června 2018 v 0:47 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Kam chodí úzkosti, když nejsou zrovna se mnou? (Pořád jsou naše úzkosti s námi, a nikdy vlastně nejsme sami?) A proč na tolik otázek umím odpovědět jenom nevím? A proč má paní M. skoro vždycky pravdu, i když s ní nejdřív nesouhlasím?
Prázdnotu samotu stesk zabíjím zelení a strachováním se o blahobyt mé nové kapradiny. A snem o tom, že budu mít jednou místo pokoje miniaturní botanickou zahradu. Nechci zabít mouchu a nežně sundavám komáry a klíšťata a pavouky z nohou člověka, co mě za pár dní odmítne. Koukám na Vltavičku. A stírám pochybnosti. A na to hezké myslím jenom tehdy, když mi to může přinést víc škody než užitku.
Na to já mám talent.
Chtěl bych psát jako teče voda a jako teče lítost a místo toho píšu jako dřevo. A sním o Skyrimu, který už nikdy nebude to co býval.
Chlad nad chlad všechno je chlad a úsměvy jsou neupřímný a nikdy neuvěřím. Biologie mě drží ve spárech a už mi nedovolí flirtovat s homeopatikama flirtovat s kartama flirtovat s energií flirtovat s Bohem. Zato atomy a prázdno a determinismus a mechanicismus, to je moje. A taky narcismus a socialismus.
Ze všech bytostí na světě nejvíc soucítím s vačicema trpícíma existenciální krizí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 12. června 2018 v 3:13 | Reagovat

Proč s nějakými vačicemi? Víš, kolik trpí Crenarchaeota? Jsi odsouzen k starobě jak svět sám a topíš se v  oceánu... na věky věkův!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama