Šalamounek hadí hrozinky

28. června 2018 v 22:55 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
... a pak se probudíš a zjistíš, že nejspíš spíš, že budeš spát napořád a nebude to krásné. Poznáš, že ztratit vědomí není osvobozující. Vypnout zapnout, restart, ztráta kontinuity. Jsem, byl jsem, budu, ale co když jsem na chvíli být přestal. Léčil bych se Krásnou paní a Andělskou trumpetou, léčil bych se Muškátovým oříškem a Mandragorou.
Je to jako rozbitá deska. Pořád dokola ta samá písnička, ale nikdy ne do konce. A tak teď slýchám mohli bychom mít krásný vztah a nevím jestli je to dobrý nápad a já si myslím, že jsem celkem vyrovnaný člověk a žádné hry nemám zapotřebí. A pak blonďatý právník a najednou Skotsko a Zéland a najednou Pan P. a najednou všechno a pak nic. Tma.
"Kdy jste se cítil šťastný?"
"Teď" a nikdy jindy a co když nikdy víc. Křeč, pořád ta křeč, jak si svírám to málo co teď mám. Křeč, že mám co ztratit, křeč a strach a co když to není pravda, co když nic není pravda, co když si sám lžu a co hůř, sám si věřím. Štěstí - a za kolik - a na jak dlouho. Slepá aukce a já nedovedu odhadnout cenu a kupuju něco co jsem nikdy neměl.

Oleandřík. Sedí vedle, sedí tak těsně vedle že snad chce abychom se dotkli, že snad chce... tak blízko... a stejně nic. Zase nic. Šumavička. A každá zmínka o šalvěji - - - Běhatplavat. Droga v krvi. Pozor, křehké!
A pak pro změnu lysohlávky a extáze a sertalin a neurol a zlý zelený skřítci. Kolik lží a kolik pravdy? Cesta do tunelu a světlo potom bolí. Zlom, a všechno jinak; jediná schůzka. A pak obecný kvantifikátor (to abych si neštěstí přivedl sám).

Teď už vím, že zestárnu. Už vím, že se nezabiju. I když mám doma čtyřikrát víc krabiček antidepresiv než bych měl a o tři lahve alkoholu víc než bych vypil.

Ráno mlha. Vata. Všechno pryč a daleko. Jenom já tak blízko, tak děsivě blízko, s tímhle vším. Jediné, před čím neuteču: já. Zavřené oči. Snažím se rozpustit ego a přitom ho škrábu jako brambory a nic nejde pryč.

Důvody žít na pár stránkách formátu A7.

Pozor křehké, a co není? (a co ještě a co zbývá voda z deště přihořívá)
Muži začali hořet
Ženy začaly hořet
Ptáci začali hořet
Come on baby, light my fire
Všechno začalo hořet, hořet, hořet

A přitom jenom strach. Ze života, ze smrti. Ze samoty.

"Kdy jste se cítil šťastný?"
"Před rokem ve Skotsku" protože pusa na Ruském kole (a zase lysohlávky, indikátor toho, že letní lásky a nic víc).

A vždycky zapomenu na kluka, co kradl sušenky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 29. června 2018 v 2:49 | Reagovat

Jestli naposledys cítil štěstí na ruském kole, měl bys začít žít! Takhle prosereš to málo, co je na světě pěkné! :)

2 Nowena Nowena | Web | 4. července 2018 v 19:06 | Reagovat

A pak těch pár A7 začalo hořet. Cítili jsme se vůbec někdy šťastní?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama