Strange weather

2. května 2018 v 22:41 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Na scénu vstupuje zázračná paní, kouzelnice, převoznice, říkejme jí Paní M. Paní M. mi pomáhá pochopit, co je špatně a co dělat, aby to špatně nebylo. Paní M. tvrdí, že moje úzkosti z Pana P. mají původ v prázdnotě. Horror vacui se u mě údajně projevuje tak, že si raději zaplním všechna prázdná místa svého života vzpomínkami, které mi ubližují. Tady je tedy ta odvrácená strana uklidňující náruče nicoty - prázdno, se kterým se neumím smířit.
A nakonec mě to, vtipně, vrací k otázce, kterou jsem si pokládal před pár lety a pak mě prostě přestala zajímat. Kdo jsem? Čím zaplnit prázdnotu tak, abych to byl já, aby to bylo moje. Čím dobýt zpátky zplanělé pláně a co na ně zasít? Zarostly lesem jménem Daniel.
Na okno si postavím květináč a do něj zasadím pár durmanů, na okrasu a na výstrahu - i sobě, že to můžu kdykoliv skončit, což by mě mohlo vyděsit, teď, když nechci. Na výstrahu komukoliv, kdo mi bude chtít zlomit srdce - že mu na rozloučenou, na usmířenou uvařím odvar, po kterém bude mít jeho kůže šarlatový odstín. Na výstrahu duševnímu zdraví - že stačí rozžvýkat pár plodů nebo kořenů a setře se hranice mezi skutečným a neskutečným a všední den se bude řídit pravidly snů.
Do okna si postavím kytičku kytku
Usínám s úzkostí, usínám na boku s polštářem před břichem a poslouchám desetkrát dokola Norský dřevo. Představuju si hořící draky, představuju si tu úžasnou pomstu na bezduchých dřevěných konstrukcích, na papírových kůžích, na věcech které by zanikly dřív než by splnily svůj účel. A přitom byly jako cesta, která je sama cílem, byly tím, co nás mělo spojit a já si jen přeju, aby nás nikdy nespojily, aby nikdy nic nebylo.
Přece jen si můžu odnést jedno poučení: Když vidíš červené vlajky, když vidíš výstražné symboly, dej ruce pryč propánajána, dej ruce pryč a utíkej. Kdo normální se postaví k výstražné značce a čeká na předvídanou katastrofu, kdo normální věří, že nikdy nepřijde?
Nezbývá než pokácet lesy, nezbývá než osvojit si svoje, vzít do ruky rýč a z potu a krve si postavit sám sebe. Nic nemá smysl, nikdy nemělo a nikdy mít nebude, a jestli z toho nechci zešílet, musím místo smyslu hledat radost. Paní M., mystička a kouzelnice, která odhaluje tajemství lidských duší, mi pomůže, když nebudu vědět jak dál. A já se prozatím pokusím nezbláznit z každé další úzkosti, z každé další prázdné místosti která v mžikuoka zaroste již jmenovaným lesem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 3. května 2018 v 5:51 | Reagovat

Uvědom si, že když někdo přijde s pár znělými hesly, nedovíš se nic víc, než už jsi věděl předtím, akorát to teď máš pěkně pojmenované.

Pro Paní M. jsou to strachy z prázdnoty, protože je sama úplně vystrašená, zažila třeba dvacet minut paralýzy, kdy myslela, že v nemocnici umírá, a teď jsou všichni do okola posrání z vacui... je to úplně stejný druh roztroušené pomoci, jakou ti poskytne alkohol nebo psychiatrická léčebna.

Aby ses cítil lépe a nemyslel na věci, které nikdy nevyřešíš, musíš začít pracovat na sobě, dělat brain fitness, hýbat se, cvičit, usmívat, dechové cvičení, omezit stres, obklopovat se dobrými lidmi, dotýkat se živoucích bytostí, všecko pravidelně a v malých dávkách, ale znovu říkám pravidelně, mozek není vybíravý a rozhodně LLAREGGUB, dáš mu dobrý podklad, udělá humus, dáš mu shnilé brambory a roplemeníš si pole hoven.

2 grey.t grey.t | E-mail | Web | 6. května 2018 v 20:03 | Reagovat

[1]: Do znělých hesel to konvertuju já. Paní M. jen ukazuje, že v mém chování a prožívání se nachází jistý trend, kterým by možná stálo za to se zabývat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama