Květen 2018

Equus

24. května 2018 v 23:48 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Prý nejsem ani zebra ani kůň a prý si musím najít to svoje. Hledání toho svého bráni mozkomoři a já jsem jenom prázdná schránka, prázdná nádoba, prázdná skrýš. Jsemkůň nejsemkůň kůň nekůň zebra nezebra. Zebe nezebe. Befelemepeseveze. Latinu píšeme kurzívou. In vivo, in vitro, in italics.
"Už má život smysl?" "Nemá a nikdy mít nebude" A tak je to v pořádku. Můžu si smysl zvolit, můžu být Caesar Bleu Madeta nebo taky Gouda nebo Niva. Nyvá niva. Plesnivá niva.
Nesličná a pustá. Zelená a plavá. Plavá plová.
Ženou ni vílou.
Co má spanilost společného s pannou? Je spanilý princ panic? Je nanic? Nešel by za nic do žádný děvky?
Neplatí pro x v množině E. S.
Pro každé x platí že a pak to nejde dokázat.
Existuje alespoň jedno x, pro které platí a pak to nejde vyvrátit.
Ženou ni vílou spanilou bílou sílou bílou ligou bílá bílá bílá bílá komu by se nelíbila.
Zaříkávání živých zaříkávání mrtvých zaříkávání nemrtvých zaříkávání neživých. A hladiny a hladonoši.
Jsou chvíle kdy nechci žít, jsou chvíle kdy sním o kolejích a o vlacích a o louskáčcích. Na ostravsku je teraz nuda.
Žiju v celofánu. Marcipánu.
Byly dny kdy život byl sladkej a já si říkal, že to třeba už je napořád. Byly dny kdy jsem nekrmil mozkomory mory mozky hladomory do komory za hory za doly mé zlaté parohy kdepak se pasou.
Leží leží ruce křížem po mamince na stole. Trofej na zdi a jezinek je plno.
Moc moc vína, moc moc blína.
"To abych si do příště sehnala nějaké kapky na rozšíření zornic!" A přitom by stačila trochu rulíku, trochu Atropy trochu Belladonny.
Prej jste se spolu koukali na nějakej film. Na kamennou Šárku a její nekyselý šestý smysl. Na trapnost toho, jak se jeden snaží přibližovat a druhý oddalovat, na rozladěnou kytaru a grafické zobrazení matematických problémů na teplého spolubydlícího a ztracenou kočku a v srdci led.
On je všechny četl a já nečetl nic nic nevím nic nevidím nic neznám a nic nejsem. Prej lízal Šalamounovi prdel, prej jedl jeho hovno a prej je otesánek na moudrost. Objevil čaj a vymyslel koření a vypočítal osud každé molekuly ve vesmíru, génius náš génius loci (strašlivej ve dne příšernej v noci). Polyglot polyhistor polyfág a polyamor.
A ty se ptáš co já
Teď na hajzlu jsem já
Plavatběhat rukamanohama mocmocvína
Chcípnipojdizmiz
Čtyřková poezie na pokračování, věčný návrat téhož s háčkem a nejrozmrdanější dírou v Praze a žárlivej tlusťoch a Jake a Jack a Rose a Rosemary a děťátko a telátko a jehňátko a mlčení a zlato a stříbro a bronzcínměď.
Vysílenej ztracenej unavenej zvrácenej zkaženej zděšenej na slova zděšenej z ticha zděšenej ze života ze smrti. Prach a prach a vanitas vanitatum vanitarum snobitas snobitátum nasrátum kurvátum.
Mozkomoři a Franklensteinova monstrava a upíři Nosferatu Draculové Faustové Bittové Uspávankové Skácené. Brněné. Dračené.
Zavřete oči odcházím otevřete oči furt tu jsem mrk mrk nerad bych o tebe přišel mrk mrk úsměv úsměv nemůžu tě najít usměv ani podle mrk konverzace úsměv otazník. Sněť mor rakovina.
Kocovina.
Tříměsíční čtyřměsíční náměsíční.
Ztracenka objevenka zakázanka povolenka dovolenka Řím chci jen někoho s kým bych mohl cestovat. Vizitka a rozloučenka.
Mrk mrk zmrd zrmd smrt smrt mrd mrd. Za kačku svlíkačku a za lucku co.
Lux lucis.
Tohle je danse macabre dobře ty tohle je simple symphony tak jsi měl pravdu Long Gone Lonesome Blues.
Toužím po myslánce. Toužím po zapomněnkách.
Uspávanek nastokrát a nízko a ještě níž a úplně nejníž a nakonec kašel. A nikam nechodím bez doprovodu a kdo si neřekne nic nedostane a kdybych neodjížděl chtěl bych s tebou být ale od začátku jsem to bral tak že odjíždím i když jsem ani nevěděl že chci odjet. Odletět odplavat odejít odjet zmizet ztratit zranit zabít ptáčka.
Najmout si ukraince najmout si Gray najmout si upíry a pravidlo návratu a trojího návratu a věčného návratu téhož. Pravidlo zvratu zkratu zkratku zvratků.
Hadinec je hadovej je hadovka je hovno hada. Háda.
Umím říct bezchybně Máhábháráta Bhagadagvíta Upanišáda.
Umím říct bezchypně hypopotomonstroseskvimegaliofobie. Umím říct glomerulonefritida. A stejně jsem sám stejně jsem nezebra nekůň nemuž nežena neteplej nestudenej nemastnej neslanej.
Tolik na srdci a nikdy není čas nejsou slova není nic a nikdo není jenom vlci hladoví. A když vlci táhnou noční tmou oči a hvězdy jedno jsou.
Nenávratně věčný návrat. Nezvratně neobratně vrať mě sklať mě.
Nejsem in vivo nejsem in vitro jsem přerostlá organotypická struktura produkt náhody a hromada uspořádaných molekul a potom energetický metabolismus a potom chemie a elektřina a neurotransmitery a vazby a akční potenciály a sumace časováprostorová a integrace a nakonec zase jenom uhlík a vodík a trochu dalšího a přece jenom atomy a prázdno a hlavně to prázdno.
Rychle píšu rychlejš myslim Jindřich Slimejš maškaráda ale já ji chci od tebe a nakonec stejně nic a slova se mluví a voda teče a co se vleče neuteče ale ty utečeš utíkáš utek si a moje paměť mě jak po atrakcích vozí po momentech a okamžicích a každej trvá věčnost nebo dvě.
Je lepší nemít něco co chcete než mít něco co nechcete a co mám a co nemám? Mám radu do života která mi nikdy nepomohla, sudička mi dala do vínku hnědý oči pro pláč a nejsmutnější úsměv, kterej vždycky prodám tomu největšímu kokotovi za trochu lichotek a medu kolem huby a pak jdu zas o dům dál s zas o něco smutnějším úsměvem a nezbohatnu nevydělám nenajdu a netrefím a studánka ta nikdy nelže protože každá lidská lež a studánka je plná krve a každej u ní jednou stál a znovu láska a na nebi sbírá se vítr a nikde konec a havrani a bílo a a pořád jsou naši mrtví s námi a nikdy vlastně nejsme sami. A labutě a buvoli a roh jim trčel proti nebi jak saně z dětství vmrzlé v led jež tušili jen pod vodou a vlčice a vlčí mlhy a pláň a plaňka s platýnky a člun a ona malá a duny na luně úzkostná slastná zašeptala "všecko".
A já šeptám nic. Modlím se nic. Nic ani smysl ani bolest. Nic ani láska ani bolest. Víc nic ani muk a bál se ale neubál.
A JT mluví jako V a určitě spí s P a určitě spí s JH a určitě spí každej s každym a každej u ní jednou stál a každýmu z něj jednou stál a jemu ze všech jednou stál a nadrženec a ze mě nic ze mě země hnuj.

Co bylo bylo co bude bude co je je, jé je je a už jsme chytli pučmelouda už jsme chytli zloděje a nemám chvíli klid a soukej soukej tkají tkalci malíčky i palci vzhůru dolu křížem krážem na konci to svážem.

Strange weather

2. května 2018 v 22:41 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Na scénu vstupuje zázračná paní, kouzelnice, převoznice, říkejme jí Paní M. Paní M. mi pomáhá pochopit, co je špatně a co dělat, aby to špatně nebylo. Paní M. tvrdí, že moje úzkosti z Pana P. mají původ v prázdnotě. Horror vacui se u mě údajně projevuje tak, že si raději zaplním všechna prázdná místa svého života vzpomínkami, které mi ubližují. Tady je tedy ta odvrácená strana uklidňující náruče nicoty - prázdno, se kterým se neumím smířit.
A nakonec mě to, vtipně, vrací k otázce, kterou jsem si pokládal před pár lety a pak mě prostě přestala zajímat. Kdo jsem? Čím zaplnit prázdnotu tak, abych to byl já, aby to bylo moje. Čím dobýt zpátky zplanělé pláně a co na ně zasít? Zarostly lesem jménem Daniel.
Na okno si postavím květináč a do něj zasadím pár durmanů, na okrasu a na výstrahu - i sobě, že to můžu kdykoliv skončit, což by mě mohlo vyděsit, teď, když nechci. Na výstrahu komukoliv, kdo mi bude chtít zlomit srdce - že mu na rozloučenou, na usmířenou uvařím odvar, po kterém bude mít jeho kůže šarlatový odstín. Na výstrahu duševnímu zdraví - že stačí rozžvýkat pár plodů nebo kořenů a setře se hranice mezi skutečným a neskutečným a všední den se bude řídit pravidly snů.
Do okna si postavím kytičku kytku
Usínám s úzkostí, usínám na boku s polštářem před břichem a poslouchám desetkrát dokola Norský dřevo. Představuju si hořící draky, představuju si tu úžasnou pomstu na bezduchých dřevěných konstrukcích, na papírových kůžích, na věcech které by zanikly dřív než by splnily svůj účel. A přitom byly jako cesta, která je sama cílem, byly tím, co nás mělo spojit a já si jen přeju, aby nás nikdy nespojily, aby nikdy nic nebylo.
Přece jen si můžu odnést jedno poučení: Když vidíš červené vlajky, když vidíš výstražné symboly, dej ruce pryč propánajána, dej ruce pryč a utíkej. Kdo normální se postaví k výstražné značce a čeká na předvídanou katastrofu, kdo normální věří, že nikdy nepřijde?
Nezbývá než pokácet lesy, nezbývá než osvojit si svoje, vzít do ruky rýč a z potu a krve si postavit sám sebe. Nic nemá smysl, nikdy nemělo a nikdy mít nebude, a jestli z toho nechci zešílet, musím místo smyslu hledat radost. Paní M., mystička a kouzelnice, která odhaluje tajemství lidských duší, mi pomůže, když nebudu vědět jak dál. A já se prozatím pokusím nezbláznit z každé další úzkosti, z každé další prázdné místosti která v mžikuoka zaroste již jmenovaným lesem.