Fňukání ufňukané fňukny (nasrat)

1. ledna 2018 v 22:27 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Let's start this year the right way.... well.... maybe not.
Rozhodně není dobrý nápad s lehkou kocovinkou a mizernou náladou sledovat BoJack Horsemana. Fascinující je, že stačila jedna závěrečná znělka a najednou jsem se cítil úplně stejně jako před rokem, když jsem se na to koukal vůbec poprvé. To jest fakt depresivní náladu. Představa, že zítra ze mě má být zase plně fungující lidská bytost mě děsí. A vyčerpává. Ono to samozřejmě půjde, jako to šlo vždycky, jako to šlo i před rokem. Pojedu na samochod a budu se tvářit, že všechno je v pohodě.
Když se ale člověk koukne za horizont, je všechno děsivý. Příšerně děsivý. Představa, že jednou skoční tenhle můj život a budu muset být fungující dospělá osoba. Že se budu muset postavit zodpovědně k otázkám příjmů a výdajů a přežití v kapitalistickém pekle. A tak vůbec. Nakonec si dovedu mnohem líp představit, že skočím pod vlak, než že začnu pracovat a budu funkční. Mějme funkci Grey. Funkce Grey se limitně blíží k nule. (Nebo k mínust nekonečnu?)
And life goes on...
Fascinující je, že se vyplňují moje paranoidní pocity. Přinejmenším ty, které se týkají pana P. Otázka je, jestli bych nebyl radši, kdyby se tyhle věci nevyplňovaly. Rozhodně mi je smutno, když se vyplní. But I'm too tired to do anything about... well... anything. Každopádně mě novinky ze života pana P., které nevím od pana P., dostávají do situace, kdy mám chuť si prolít žaludkem láhev nebo dvě Johnnieho Walkera. Nebo čehokoliv se srovnatelným či vyšším obsahem alkoholu. Nakonec udělám to, co vždycky. Budu se tvářit, že se nic neděje, a až budu mít pocit, že nastala vhodná chvíle ke konfrontaci (nebo až mi povolí nervy) začnu o tom mluvit. But maybe it'll be too late... (Na druhou stranu, je vůbec oprávněné se na toho člověka zlobit, když mám sám pochybnosti a zjevně se mi nedaří se pořádně zamilovat? - Odpověď zní ano, mohl se mnou mluvit. Whatever asi...)
Možná, že nejsem připravený na vztah a na ty věci, co se vztahu týkají. A tak vůbec. Možná už nikdy nebudu. Who knows. Who cares.
Prostě mám úzkost, kterou mít nechci, z věcí, ze kterých mít úzkost rozhodně nechci. Ne že bych chtěl mít z něčeho úzkost.... Otázka je, jestli to dosahuje míry, ve které bych měl hledat odbornou pomoc, nebo je to něco, co prostě jen souvisí s tím, že dělám blbý volby a chovám se jako idiot.
Ne. Fakt nemá smysl snažit se vypsat z pocitů. Nemá smysl snažit se o cokoliv, protože jediný, co by mi teď aspoň trochu pomohlo upustit páru je křičet.
Jedno krásný dlouhý naaasraaaaaat.
Takže nasrat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 2. ledna 2018 v 0:41 | Reagovat

Proč jsou všichni tak rozbití? Kdo je tím vinen? A proč všude kolem číhá láska hodlající nás zahubit?! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama