My wandering consiousness

20. listopadu 2017 v 21:42 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
V jednu chvíli jak by se svět kolem mě začal houpat. Bylo to mezi prvním podlažím a druhým mezipatrem Ústavu. Kolega zrovna vyprávěl něco o věnečku a já se musel zastavit a chytit zábradlí. Všechno se jednou zhouplo a já čekal, až to přejde, jak tomu bývá, když má člověk nízký tlak. Ale nepřešlo nic. Svět se jen houpal o trošku míň. Stejné houpání mi dělalo společnost i v neděli a dnes.
Učitel biologie na střední škole, vážený pan M., mi říkal, že když se mi motá hlava, může to být z toho, že mám pocit, že nedržím svět ve svých rukou. Tehdy jsem seděl na posteli s notebookem a poprvé jsem se seznamoval přes seznamku s kluky. Koukal jsem z okna a najednou se svět roztočil a pak zase zpomalil. Ale jen na chvilku a najednou bylo všechno jako dřív. Pokud jsem život neměl ve svých rukou tehdy, zajímalo by mě, jak moc jsem ho musel upustit teď. Možná jsem ho ale jen omylem roztočil jako káču a on jen dělá, co jsem po něm chtěl.
Že bych měl nějakým způsobem svůj život ve vlastních rukou se říct nedá už několik let. Spíš než abych ovládal já svůj život, ovládá život mě. A já se nechávám unášet. Věci se dějí a já je přijímám a pak si kvůli nim zoufám - často prostě proto, že nevím, co jiného se životem. Pak jsou tu samozřejmě výjimky. Jako třeba pan P., kterého přijímám ochotně. Můj mozek si řekl "tohle chci" a zbytek si říká "tak jo". A možná proto se najednou všechno rozkolébalo. Nebo možná proto, že jsem unavený a nevím o tom. Nebo proto, že odchází kolegyně a mně je to líto. Nebo možná proto, že mám ztuhlou krční páteř a hraju moc Skyrim.
Kdo ví.
Možná jsem jen moc dlouho střízlivý.
A nebo mám Meniérovu nemoc, ostatně tinnitus mám už rok a tohle by bylo jen završení celé té dokonalosti (a taky konečně skvělý důvod nenávidět vlastní život a chtít umřít - totiž důvod patrnější a diagnostikovatelnější, než fakt, že život nemá smysl a všechno se řítí k entropii) - jenže já ji nechci. I kdyby mi to mělo tisíckrát omluvit cokoliv.
A kdo ví, co bude dál (chce tě bohatý král, zlatovlásko, krásko, dýjadýjadá).
Ze všech whisky na světě mám největší chuť na Johnnie Walkera Black label. Ale protože jsem líný si ho koupit, abstinuju. Což je dobře. Ale očividně mi to naprosto k ničemu není.
Přemýšlel jsem, jaký je anglický výraz pro omdlení. Vybavila se mi existence nějaké fráze a marně jsem si lámal hlavu. Ten výraz je Faint. V životě jsem vědomí neztratil. Snad jen tehdy, když jsem se pustil jako pětiletý parchant na kole z kopce, zabrzdil jsem přední brzdou a rozbil si obličej na škváře. Tehdy jsem možná na chvíli mimo byl a pak mě babička nechala spinkat s otřesem mozku.
Zajímalo by mě, jaké to je. V průběhu něčeho najednou přestat být, přestat vnímat. Říct si prostě "teď nechci svět" a na chvíli ho nemít. Jistě, že v realitě je to mnohem míň poetické. A zaručeně to není vyžádané.
Zahubil jsem další pokojovou rostlinu. A to je asi tak všechno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alétheia Alétheia | 23. listopadu 2017 v 21:14 | Reagovat

)o,=
.... WYWH.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama