Referování o děsuplném, absinthem zastřeném včerejšku

22. října 2017 v 23:29 | Grey.t |  Zážitky a události
Některé věci dovedou citlivou teplou dušičku vyděsit téměř k smrti. Třeba volební výsledky. A tak někdy člověku nezbyde než jít ven a pít v pražských ulicích absinth jako za mlada. Jo, tehdy to bývala spíš vodka s džusem a já se v životě neopil tolik.
A tak jsem se chladem klepal v Parukářce, opilý úplně na šrot (na sračky) a nevesele zvracel. A nebýt M., nejspíš bych si tam lehnul a umrznul, protože jsem nemohl ani chodit.
A po příchodu domů jsem hystericky brečel a brečel a brečel a došlo mi, že už nebrečím ani tak kvůli volbám jako spíš kvůli tomu, že je na hovno úplně všechno, aniž bych dokázal konkrétně vyjmenovat, co pod toto všechno patří.
Zachytit poetičnost alkoholové nevolnosti je skoro nemožné. Může se ale zdát umělecké, když ze člověka lítají absinthově zelené zvratky. A zatímco máte problém klást nohu před nohu, vyprávíte něco a připadáte si jako levicový intelektuál, přitom nejspíš mluvíte prostě jen jako debil - debil s batmanovskou škraboškou a 3d brýlemi ze Signálu, přes které nic moc nevidíte, protože prší.
A abyste udrželi vědomí, snažíte si zpívat, ale když slyšíte, jak absolutně nezvládáte vydat ze sebe melodii, tak radši zmlknete.
Začal jsem pít někdy v šest a domů jsem došel kolem půlnoci, možná chvíli před, možná chvíli po. Pak si pamatuju, že byly tři, pak že bylo pět a pak jsem konečně usnul. Díky litrům vody jsem ráno neměl zas tak velkou kocovinu a na otázku, jestli už mi je líp, jsem mohl říct ano - a na dodatečnou, jestli i psychicky, říct s bujarým nihilistickým smíchem, že ani náhodou.

Svět je totiž jedna velká černá prdel ve které jenom roste entropie až nás všechny přeroste.
A já jsem ještě větší černější prdel, protože když mi babička vyprávěla, jak čekali, jestli topka přerostě pět procent, musel jsem se otočit a dělat, že koukám z okna.

Vypít moc alkoholu je trochu jako se z části zabít. Prvních několik loků absinthu tak působilo. jako by mě spalovalo zevnitř, žralo mi pusu, dezinfikovalo, a já si říkal, že něco takového potřebuje celej svět, zatímco jsem slastně polykal agonistu GABA receptorů. V určitou chvíli si člověk už ani nevědomuje, že pije. Sahá po lahvi automaticky a pokračuje v zelené dezinfekci, která má za konečný důsledek to, že skončí s poblitýma nohavicema.
Když piju sám doma, nemám problém přestat ve správnou chvíli. Venku je to horší, protože zatímco doma si můžete zalézt do teplých peřinek nebo se koukat na film nebo dělat prostě cokoliv, venku se rozhlédnete po lese či parku okolo a řeknete si a co a vypijete další lok dva tři.
Naposledy jsem se alespoň částečně srovnatelně opil, když jsem byl s bývalým někde ve Vysočanech v parku a pil rum s kolou a nevím co ještě, asi nějakou whisky. Pamatuju si toho fakt málo, jen to ,že to bylo pozoruhodně radostné a že jsme se vozili v nákupním vozíku a já byl ten, komu bylo blbě míň.

Když jsem opilý, jsem na světě jen já. Můj egoismus totiž dosáhne absolutních mezí, rozrostu se do všech stran, nafouknu se sebestředností a jsem moc v prdeli na to, abych byl sebekritický ,sebereflektivní, nebo abych bral nějak výrazně na vědomí okolí. Okolí se stává mou součástí.
A když hystericky brečím, je na světě jen špatně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama