Chvění (bez bázně)

18. srpna 2017 v 22:37 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Za to, aby tenhle polospánek trval věčně, bych zaplatil krví. Když se mi pomaličku zavírají víčka, když se můj pohled zapečeťuje, když mi padá končetina kamsi mimo pohovku a v její unavené bezvládnosti pořád něco tepe, a v uších se mi chvějí tóny, které mi připadají tak sladké, tak smutné a tak nostalgické, je to jako sladká odměna. Těžko hádat za co se mi vesmír takto odměnil.
To, co mi rozvlnilo ušní bubínek, jsou tóny, které stály někde na počátku mého nihilismu. Tehdy mé tělo ovládala bezvládnost úplně jiného charakteru. Něco, čemu by se dalo říkat emoční paralýza, jakýsi jed, který do žíly vpustit jen lidé, a to aniž by se vás skutečně dotkli. Na těle po tomto typu uštknutí nezůstávají žádné jizvy, ale je moc dobře cítit, jak se vám pomalu do celého těla roznáší něco, co v sobě nechcete ani náhodou.
Kromě únavy a požitku z hudby ve mně teď pulzuje ještě něco.To sladké zalíbení v tehdy, které se tu neustále opakuje. Tentokrát je tím tehdejším to, co bylo před rokem, možná před rokem a čtvrt. Jako vžddy chvíle, které nebyly pranic okouzlující, dokud jim čas a zvyk neubrali na bolesti, a nepřidali na sentimentu.
Chvíle, které zažívám poslední dobou, nepotřebují na ničem ubírat, ani na ničem přidávat. Jsou vlastně úplně všední. Jako by se z mého života najednou odstranil ten emocionální kolotoč. A nemůžu se než zeptat, jestli to takhle vypadá, když člověk nakonec skutečně umře zevnitř a smíří se s tím. Možná prostě jen všechny ty emoční bouře na chvíli nahradila klidná hladina.
Neříkám si teď, jako je občas mím zvykem si říkávat, že to tehdy bylo tak krásné, protože nebylo. Celý ten šílený půlrok se zkoncentroval do jedné drobné částice, která je leccos, ale rozhodně ne krásná.
Ten moment polospánku, vteřiny, které se na chvíli zmocnily celé věčnosti, už jsou pryč. Z části jsem je utnul svou potřebou je zaznamenat, z části podlehly své přirozené konečnosti. Takové okamžiky ze své podstaty nemůžou trvat věčně, protože buď přejdou do spánku, nebo do bdělosti. Jsou to ale chvíle nejsladších pocitů, nejpoutavějších představ, nejdivnějších snů a nejtěžších končetin. Mihne se jimi věčnost, ale jen na okamžik.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 19. srpna 2017 v 1:42 | Reagovat

Kierkegaard by na tebe byl hrd, kdybys ho trochu naučil česky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama