První chuť

23. dubna 2017 v 22:55 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Převaluju v puse lítost. Chutnám ji jako whisky. Jsem zabalený do deky jako do kokonu a pořád přemítám. Ta chuť je přesně to, co bych chtěl vyjádřit, ale netuším, za jaký konec se chutě pojímají a vlastně ani netuším, kterým okamžikem začít. Je mnohem těžší psát, když se věci zamotají tak, že už pro ně linearita neexistuje. Tím chci říct, že už není jasné, kde má co příčinu, co je následek a kvůli čemu bývám smutný.
Minulý víkend jsem se probudil brekem a pak jsem se procházel po místech, která neznám, jen abych tenhle víkend zjistil, že je znám, jen jsem k nim došel jiným směrem, než jsem čekal.
Slova a věty mi dnes nejdou.
Je vlastně těžký vůbec vnímat tyhle věci, když se na ně zaměřím. Najednou se rozplynou, včetně toho pocitu a chuti a já zírám do prázdna a nedovedu popsat, co jsem se snažil vidět.
Největší problém je nejspíš v tom, že kdykoliv mi něco už přijde na mysl, zjistím, že to nestojí za napsání. Všechno je to totiž převážně o ničem.
Možná jsem chtěl napsat jen abych nevynechal tenhle měsíc.
Nebo možná proto, že mě napadla spousta věcí, když jsem viděl dva páry cestou z mé schůzky, na které jsem vyprávěl asi hodinu o literatuře. Rozsáhle. A ani jedna z těch dvou představ vztahu - vztah, kde můžu druhému vyprávět o literatuře, ani vztah, kdy můžu partnera nosit na ramenou a v noci se venku smát - neodpovídá tomu, jaký vztah jsem měl. A přitom právě myšlenky na to, co jsem měl, mi připadají nejsmutnější.
Nedovedu o tom napsat tak, aby to neznělo jako obyčejný, i když pro mě to obyčejný není. Možná o tom prostě neumím psát a možná už neumím psát o ničem. Mám zas ten příšerný pocit, že to, co chci skutečně vyjádřit, ze mě nemůže vyjít. To nutkání do něčeho praštit, i když to nepomůže.
Je mi zima a každou noc před spaním myslím na to, jaké to bylo, když mě mohl přítel obejmout, jak jsme se navzájem hřáli a on mi pak kradl peřiny. Rána jsou lepší, protože myslet nemám čas. Taky myslívám na tu poslední noc, kdy tu přespal, už po rozchodu, ale stejně jsme se probudili v objetí. A pak si říkám, jaký by to asi bylo, kdybych se tehdy nepřekonal a nevstal. Kdybych tehdy udělal to, co jsem měl nutkání udělat. Prostě zůstal ležet a řekl, že nikam nepůjdu.
Zapomínám, že tehdy jsem věřil, že to je všechno ten nejlepší nápad.

To je kus té chuti. Jeden tón, nebo tak něco. Ta neustále se vracející hořkost, že něco bylo a už není, ale klidně by mohlo být.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 24. dubna 2017 v 1:36 | Reagovat

ty tvoje chutě přivedou lidi do hrobu, nejlepší je vyjádřit se tak, abych měl slzičky po přečtení ve víčkách a ne tak, abych litoval, že jsem vůbec klikal na ten odkaz.

2 grey.t grey.t | 26. dubna 2017 v 18:40 | Reagovat

[1]: však tě nikdo nenutí na něj klikat ;)

3 g0-1nsan3 g0-1nsan3 | Web | 17. května 2017 v 4:51 | Reagovat

Whisky je fajn. Celej vesmír je o ničem, tak si najdi něco, co bude mít smysl pro tebe, ať už sebemenší. Vyhrab se z těhlech sraček a jdi třeba poznávat nový lidi nebo zkoušet něco novýho, takhle se akorát zničíš. Někdy propadám do depek že jsem víceméně tři roky bez vztahu, ale při představě, že by mi někdo chyběl tak moc jako teď tobě jsem za to možná i rád.. tak přeju hodně zdaru a drž se.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama