Krosis

22. března 2017 v 22:58 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Přemýšlím, jak co nejlépe vystihnout, jak se cítím. Možná úplně nejtrefnější, rozhodně výstižnější než to, co se chystám psát, by bylo prostě jen hodně hodně dlouho držet klávesu A. Můj život v posledních dnech se skládá - ale houby. Neskládá se a vlastně ani žádný život nemám. Nejpříjemnější stavy zažívám, když jsem rozptýlený, odtržený od sebe. Například když se plně ponořím do Skyrimu a sžiju se se svou postavou.
Pak jsou tu ale ty chvíle, kdy se musím vynořit a podívat se znovu na svůj život. Před půl rokem (ó ano, už je to půl roku - a tohle ó ano čtěte prosím jako sebeironizující a úmyslně teátrální zvolání) bych určitě ani neposmyslel, že mi touhle dobou bude takhle. Nebo možná i pomyslel. Vlastně to byla jedna z věcí, kterých jsem se bál. Že za půl roku - v mých předrozchodových proroctvích dokonce padlo něco i o celém roku - budu mít pocit, že to všechno byla šílená chyba, a pořád budu milovat bývalého. A hle! Je to tak. Směšné je, že to byla jedna z mála racionálně opravdu sprácných věcí. Rozejít se se člověkem, kterému jsem ubližoval, se člověkem, kterého jsem sice miloval, ale se kterým jsem nikdy nebyl úplně spokojený (otázka je - jsem vůbec schopný být s někým spokojený?), se kterým jsem neměl skoro nic společného a tak dál. Zní to velice rozumně, zvlášť když o tom člověk přemýšlí několik měsíců. Že to bylo rozumné rozhodnutí vidím i teď. A stejně se stává, že přibližně dvakrát nebo třikrát za týden brečím, protože se mi stýská, protože mi to všechno chybí. Když si teď vzpomenu na ten pocit a srovnám ho s tím, jak mi zní slovo "brečet", přijde mi, že jsou to úplně jiné věci. Cítím se v těch chvílích bezmocný, ztracený a zoufalý. Bolí to.
Nepřijde mi, že by bylo ještě k něčemu psát. Myslím sem (psaní v nějakém tvůrčím smyslu jsem vzdal už před delší dobou). Nepomáhá mi to a představa, že by to dávalo něco někomu dalšímu je směšná. Držím se toho jenom kvůli komentáři od skkans. Netuším, kdo to je, ale vždycky si vzpomenu, že mi napsal něco, co mi dalo pocit, že pro někoho tohle moje psaní smysl může mít.
Za poslední měsíce se nestalo vůbec nic. Až na ten můj jeden předjarní rozpuk, který skončil tím, že jsem tenhle rozpuk našel na iboys, kde mě začal ignorovat. Samozřejmě, že prvotní rozpukové nadšení se vytratilo s prvním pokusem převést to celé nějak do reality. Z toho si odnáším ponaučení, že nemá smysl se nadchávat pro lidi. Je to úplně k ničemu. Vlastně mi začíná připadat, že vůbec nemá smysl se snažit kohokoliv najít a o cokoliv se snažit, protože je to všechno úplně duté. Ale ne duté jako sud, na který můžete zaťukat a on bude dunět. Duté tak nějak mrtvě, prázdně, jako něco, do čeho zaklepete a ono to neudělá vůbec nic. Nebudete z toho mít ani žádný počitek, bude to vlastně jako byste ani nezaklepali. Nepochybuju, že pokud by se náhodou někdo našel (mám tendenci posílat lidi do háje, kdykoliv se pokusí o nějaké romantičtější gesto), pokud by se snad nějakým zázrakem líbil mně a zároveň já jemu, vzpomněl bych si na bývalého o to silněji a stejně bych nebyl schopný k tomu člověku cítit nějaký hlubší cit.
Už delší dobu mám pocit, že to, co se stalo před půl rokem (ale taky před rokem) mě po téhle stránce jednoduše zdevastovalo.
Je zajímavé, že čím déle se znáte s některými lidmi, tím míň si s nimi máte co říct, ale zároveň existují lidé, se kterými si máte co říct tím víc, čím víc se bavíte. Jako byste s těmi prvními postupně vyčerpali nějakou předem danou zásobu mluvení, ale s těmi druhými se spíš postupně ladíte na stejnou vlnu, až se nakonec množství slov a témat stává téměř neomezené. Aby to snad neznělo tak krásně, musím dodat, že to má pokračování. Pak se totiž něco stane, těžko říct co, a tahle zásobě se najednou stává nepřístupnou. Jako by se ty vaše vyladěné vlny postupně zase začaly rozlaďovat, vzájemná kontakt klesá a nakonec můžete jen nostalgicky vzpomínat na ty věci, které byly, na to, že někde v nedosažitelných dálkách si pluje tenhle rezervoár společných témat, ale vy už na něj nedosáhnete.

Při lézi části mozku nazývané amygdala dochází k tomu, že člověk má mnohem víc příjemných pocitů a mnohem míň těch negativních. Stálo by za zamyšlení, proč se takový zákrok neprovádí na vyžádání.

Krosis znamená ve fiktivní řeči draků ze světa Elder Scrolls hluboký zármutek, lítost. A tak si myslím, že je to slovo, které se k nedávné minulosti (a pravděpodobně i k blízké budoucnosti) hodí naprosto skvěle. Tuhle svoji lítost, kterou tu tak marně popisuju, totiž utápím co to jde ve Skyrim.

Je mi zima, a možná je to proto, že mám chladno někde uvnitř, protože se nemůžu zahřát. A jestli se nějak cítím, tak především unavený.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nika Nika | 25. března 2017 v 18:57 | Reagovat

Určitě sem psát nepřestávej! Třeba já tě mám v top ten svých oblíbených blogů, ač ze zvyku nekomentuju, a určitě nejsem sama. Má to smysl, už třeba jen proto, že člověk zjistí, že někdo má podobný mindset.

2 skkans skkans | 9. dubna 2017 v 0:19 | Reagovat

Děkuju za zmínku a děkuju, že si mě pamatuješ :)
Mi třeba i tyto tvoje zápisky o pocitech přijdou docela tvůrčí, jak jsem psal dříve, umíš to všechno tak nějak pěkně vystihnout. Pocity, náladu, atmosféru. Dovede to ve mně vždycky vyvolat stejné pocity, co popisuješ.
Pokud ti psaní tady opravdu nic nedává a děláš to spíš z povinnosti k věrným čtenářům, tak... tak vlastně nevím, co poradit. Já sám bych už dávno skončil. Ale já neumím psát tak pěkně. Snad tedy máš aspoň dobrý pocit z toho, že to někomu pomáhá, a myslím, že určitě nejsem jediný :)

3 grey.t grey.t | 23. dubna 2017 v 22:58 | Reagovat

[1]: Děkuju! Tak já zkusím nepřestávat :)

[2]: Nemáš vůbec za co, já děkuju :)
Skončit s tím nechci, nevím, jestli je to hlavně kvůli lidem, ale roli v tom má i nějaká nostalgie a celkově prostě ten pocit, že kdysi mě tohle neuvěřitelně bavilo.
Teď mívám vždycky jen takové náběhy, kdy mi začne svítat, co bych chtěl říct, napsat, ale než si udělám čas a sednu, tak je to pryč a já to jenom tak lovím - a vlastně už to ani lovit nezkouším.

Každopádně děkuju za podporu. Jsem fakt rád, když se sem někdo vrací.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama