close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Kurz (meta)fyziky

1. února 2017 v 0:29 | Grey.t |  Myšlenky a pseudofilosofie
Svět prý tvoří atomy a prázdno. A při současném fyzikálním poznání můžeme říct, že i atomy tvoří převážně prázdno. V tomhle téměř prázdném světě my se pohybujeme, řízení zákonitostmi, které si nedovedeme představit (zvláštní síly působící na dálku, síly působící, že můžeme stát nohama na zemi a že nám v žilách proudí krev). Dotýkáme se věcí - ale dotýkáme se jich vlastně? Diferenciálním počtem jsme možná překonali paradoxy Elejské školy, ale co to prázdno, které tam zůstává? To prázdno v atomech našeho těla a prázdno v dotýkaném tělesu. Dotýkáme se to troškou hmoty, co v sobě máme? A co je to hmota? Kolik hmoty, kolik těch věcí, které tak skálopevně považujeme za hmotné, není jen prázdno?
Vesmír je izolovaný termodynamický systém a entropie v něm pouze stoupá. A tak se všichni, ať už cheme, pohybujeme směrem k marnosti, k rozpadu, k neuspářadanosti. V našem mikrokosmu - v našem mikročase - se nám možná zdá, že se uspořádanost světa zvyšuje. Nebo že fluktuuje. V našem zorném poli se lidé rodí a umírají. V našem zorném poli existuje život, který ale možná vůbec nic neznamená, protože, jakožto součást systému, podlehne entropii.
Ale jsme tu my, přesvědčení, že něco znamenáme. Že něco znamenáme v našich drobných otevřených systémech, že na nás záleží, a že když něco uděláme dobře nebo špatně, má to nějaký dopad.
Možná je ve mně skutečně hlavně prázdno a možná proto se někdy tak prázdně cítím. Tak, že vy ve mně zvuky měly dunět, jak se odráží v tom prázdnu od mých (imaginárně) pevných okrajů. Když se dotýkám, dotýkám se skutečně, nebo se elektrony na povrchu mé ruky odpuzují s elektrony na povrchu objektu? Dotýkáme se někdy něčeho?
A pak je tu naše duše (pracovní pojmenování faktu, že prožíváme pocity a jsme přesvědčení o existenci vlastního a vědomí) a bolest a vzrušení a všechno, co nám dává tak silně ochutnat, jaké to je, když na něčem záleží. Život by bez touhy přežít, bez přesvědčení o vlastní potřebnosti, nemohl existovat. Jen to, co je ochotné bojovat, je schopné vytrvat. Reprodukce a vzdor - a to všechno ústící v naše pocity. V tu absurdně širokou škálu, která se s lidskými věky kultivuje a zostřuje.
Žijeme v makrosvětě, pohybujeme se v makrosvětě a vzdorujeme v makrovětě. Ve světě, kde je hmota pevná a plná. A přestože se veškerá existence řídí zákony, o kterých nemáme ani ponětí, řítíme se životem ve zběsilé touze přežít (a pak umřít, ale ještě předtím zařídit pokračovaní života: kvůli pocitu, který je nám vrozený, jinak by naše pokolení zahynulo - kvůli pocitu, že má smysl mít děti).
Všechny ty střepy, co se do mě kdy zaryly - přestože vždycky tak hrozně bolely - přes všechny jedy, co jsem si nechával podávat perikutánně, aby se vstřebávaly o trochu déle - to vlastně nic neznamená. Vesmír by se nezměnil ani trochu, kdybych se se Střepem vyspal, kdybych měl možnost ho skutečně milovat a obdivovat jeho krásu každodenně. Nezměnil by se, kdybych se nerozešel a nezměnil by se ani kdybych nebyl.
Záleží jenom na tom, kde uděláme hranici, jak si vymezíme vlastní systém. Jak velkým abstrakcím dovolíme, aby vstupovaly do života. Já nechal vstoupit abstrakci, které říkáme smysl. A ta vede ke všem podobným úvahám, úvahám, které jsou skrytě antagonistické k podstatě života - totiž tak bezmyšlenkovitě, jak jen to jde, předat svoje geny a umožnit tomuhle zázračnému sebereplikujícímu systému pokračovat v existenci?
Kdyby vyhynul veškerý život na Zemi, vzniknul by ještě někdy?
(Jednou z mnoha věcí, které nikdy nepochopím, je vznik života. Jak mohl z neživé hmoty jen na základě fyzikálních a chemických zákonitostí vzniknout systém, který se umí sám replikovat, a dokonce umí - po nějaké době - tvořit mnohobuněčná těla se sofistikovanými soustavami a funkcemi, jako je imunita nebo myšlení.)
(A pak ta otázka, kterou by si vědci pokládat neměli: Co je to život?)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 1. února 2017 v 2:34 | Reagovat

To prázdno ti nejlíp demonstruje pořádná flaška značky Hartley. Jinak je úžasné, že myslíš v tak kosmických souvislostech, dělá to na mě dojem. Točí se mi pak hlava. xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama