close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Pure imagination

20. prosince 2016 v 0:51 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Svět je nakřivo a houpe se ze strany na stranu a já bych se měl vzdát své tendence všechno do detailu vysvětlovat. A v tomhle světě nakřivo je zima a nemůžu se zahřát a dnes jsem nevzal asi milion telefonů
Myslím na kluka, který si o sobě myslí, že je liška - představuju si ho, jeho zrzavé fousy co trčí do stran a špičaté uši a čumák s černým koncem. (Kluk, který si říká vrána). Na rozdíl od doby před X lety jsem pochopil referenci na Murakamiho v homoromantickém čínském filmu. V srdci mám drobnou zkamenělinu z lítosti. A tahle fosilní lítost občas funguje jako palivo pro návaly živého smutku, jako když jste v jurském parku a z komára dostanete DNA dinosaura.
A tak extrahuju nějaké zbytky života z kamene a myslím u toho na zítřek a na to, jak nebudu moc vstát. A taky na těch patnáct dní, co budu vstávat v pět.
Taky myslím na lži, které přichází furt z jednoho člověka. je to jako pachuť nenasoleného lilku a ten člověk by potřeboval šest kilo soli a osmotický kolaps.
Zatímco já se v soli rozpouštím a poklepávám u toho nohou.
Je tu lehkost a těžkost a ty spolu vytvářejí bytí (presokratická filosofie v postmoderně) a ani jedno z toho není lehkost bytí, jenom lehkost těla a duše a hlavy. A hlava může padat lehkostí i těžkostí. Kdykoliv mám příležitost, vytáhnu nějaký sebedestruktivní vtip o tom, že život nemá smysl. Zatím to nikoho nepobavilo tolik jako mě.
Všechen chlad, který ve mně kdy byl, přišel zvenčí. Vždycky přijde z venčí. Jako jed, jako krystal, kolem kterého se začne měnit kapalná voda na led.
Chybí ve mně nemrznoucí směs, ale taky odolnost na chlad a tak tím zabíjím nejvíc ze všeho sebe a to ze mě, co cítí. A pak si uvařím teplý čaj a myslím si, že tím zachráním celý svět.
Nakonec je mi ale špatně. Ani ne tak ze mě, jako ze světa, ve kterém žiju. Z lidí, co se se mnou líbají i když jsou zadaní a z lidí, co znají všechny lidi a z lidí, co lžou o tom, co ke mně cítí. Z lidí, co se mě dotýkají, když o to nestojím a z lidí - z všelijakých lidí.
Je mi zle z mé vůle ještě něco řešit, ještě se o něco starat, konkrětně o své uši..
Nedovedu si představit dalších dvacet třicet let života. Jakože ne jen jejich obsah. Samotný fakt, že ještě tak dlouho budu existovat.
Tobě vadí sádlo?
Sádlo na rozdíl od masa není ani dobré.
Zato vanilkové rohlíčky
perníčky
klíčky na klíček
zorničky
(roztažené zornice jako znak atraktivity nebo sjetosti - co z toho je lepší?)
Ve světě na křivo, světě kolem mě, rostou stromy. Zelené stromy, svěží stromy. A já sedím na tom jediném místě, kam tak příšerně praží sluníčko a je mi zima, je mi vedro, je mi všechno, co mi nechce být a myslím na Adama a Evu.
Protože u každého chci a u každého nechci myslím na Adama a Evu.
Fascinuje mě má částečná přítomnost ve světě, do kterého téměř vůbec nepatřím. Světě hloupých lidí, které zajímá, jaký jelení lůj používá Fergie a hádají se se mnou o feromonech a fotkách. O světě, ve kterém je móda něco důležitého a kterému já prostě nerozumím. Fascinuje mě, že můžu být v kontaktu, v blízkém kontaktu s takovými lidmi. S takovým světem. A pak si sednout doma a říkat si, jako bych to ani nebyl já.
Kolik za léto zabiju komárů a kolik za život vypitvám myší?
Budu celou noc poslouchat fionu apple a ráno si nechám udělat úplně nové vlasy - opět ty samé jako vždycky
a pak se budu považovat za plešatou zpěvačku nebo tak něco
a budu se česat stále stejným způsobem
a pak začnu hořet.
hořet.
hořet.
Ale už pro nikoho nezahořím. Neumím totiž zahořet, jen cítit hoře. Želet želé.
A tak žel proželím želém celou noc a budu myslet na to, proč se říká želé ale gel.
A skončím rok stejnou věcí jako ujsem ho začal, fionnou apple a její písničkou o chobotnici na hlavě, protože nestydatě miluju chobotnice.
A nikdy nepochopím lidi, co začnou mít rádi děti.
Jsem strýček
Well bad for you my dear
Nejradši ze všeho se topím ve vaně a uvažuju o reflexech, které člověku brání vdechnout vodu
A o tom, jaké to je na dně.
Kdy mi bude teplo?
Kdy budu mít krev?
Kdy budu neželet a hořet?
Kdy zapomenu na tenhle rok a na ty hrozné věci, co jsem během něj udělal a hrozné lidi, které jsem během něj pustil do svého života a na příšerné věci, které jsem nemohl nijak ovlivnit, ale především na to, jak a kvůli čemu jsem se cítil tak mizerně?
A budu se pak cítit líp?
A budu pak v jiném světě? V nějakém, co není nakřivo?
(Jako malinký jsem jezdil příšerně daleko od domova, i když teď je to jen pár minut a domov se neposunul ani o píď. A tam stával barák nakřivo a já si na něj vždycky ukazoval. Hele mami támhle je barák nakřivo! A radost z toho - dnes nic z toho)
A tam kde býval svět mojí pure imagination je teď víceméně jen pustina a pár trosek, do kterých se rád dívám. Ale pokaždé, když do nich otevřu dveře, nahrne se dovnitř víc písku a jednou taky zmizí.
Co z toho?
Nic z toho.
Zítřek bude jako každý den a den potom taky.
To z toho.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 21. prosince 2016 v 14:48 | Reagovat

Povím ti vtip ze života. Sedí ožralec ve výčepu a chlamtá pivo a panáky, když tu za ním přijde jiný šosák a prohlásí, že by potřeboval kyjem po hlavě. Když onen nereaguje, praští ho tento ocelovou latí do týla, opilec se svalí na piva a ztratí vědomí. Probere se v nemocnici a okamžitě požaduje, aby ho pustili. Vyleze ven, jde do hospody U svíčky a objedná si pivo. Ponoří do něj nos, ale pivo s ním nic nedělá. Přestalo mu hladit nervy od té fatální rámy kyjem, jde tedy domů a přemýšlí, čím teď naplní svůj život, když v něm zeje tak hluboká prázdnota. Podívá se z okna a místo šedých fabrik a blátivých náspů vidí pitvoření školáků, otevře okno a cítí svěží vánek, vyleze ze dveří a ohlížeje se po barvách, které jako kdyby viděl prvně, vrazí ramenem do brady té nejhezčí a nejrozkošnější a nejctnostnější kundičky ve městě.

2 grey.t grey.t | 21. prosince 2016 v 20:52 | Reagovat

[1]: Ze života nevím, ale vtipné to moc není.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama