11. prosince 2016 v 22:34 | Grey.t
|
Někdy potřebuju někomu všechno říct a mám pocit, jako by tu nebyl nikdo správný. Nikdo, komu bych to mohl říct tak, aby mi to k něčemu bylo. A pak přichází na řadu tyhle stránky...
V pátek večer (resp. v noci z pátku na sobotu a následně i v sobotu ráno) jsem zažil fakt skvělé chvíle se Sio. Člověk by ani neřekl, že to po tolika letech a tak dál bude pořád tak skvělé... A vzpomínali jsme a já byl nadšený.
A dnes mi přijde, jako kdybych se cítil jako tehdy, když jsem nastupoval na fildu. Totiž mizerně. Tehdy mi bylo asi nejhůř a teď mám pocit, že mi je zase nejhůř. Že nemám na nic sílu a chuť a chtěl bych všechno i když nechci nic. Ze všeho nejvíc sním o tom, že budu požívat psychoaktivní látky a nevím...
Můj nový únikový plán spočívá v pěstování durmanu a jeho následné konzumaci. Nebo rulíku. Jsem samozřejmě moc líný na to ,abych si sehnal rulík nebo durman. Jsem moc líný i na to zalévat ty kytky, které už tu mám.
Všechno je jeden velký bullshit a tak. Za týden mám první zkoušku, haha.
Kolik je devatenáct a sedm?
Čekají nás nejkratší vánoční prázdniny.
A pak drsné zkouškové.
A já nic neumím a nic umět nebudu.
A přijde mi zbytečné cokoliv umět.
Když mám tyhle nálady, mám pocit, jako bych se nikdy v životě neměl dobře. Nemůžu si vzpomenout, kdy naposledy jsem zažil něco pěkného, i když to bylo třeba i jen pár dnů zpět.
A možná se ani nedovedu radovat z těch hezkých věcí. Jako třeba z toho, že jsem dostal bakalářský diplom. Protože mi je to fuk.
Ve světě vybuchují bomby a umírají lidé, v Americe se chystá vládnout největší ignorant všech dob, u nás vládne ropucha s penisem a třema bradama a mně je ze všeho na nic.
Chci se zamilovat ale nechci se zamilovat. Zjistil jsem, že téměř k ničemu nic necítím, že je ve mně duto a prázdno. A jediný člověk, ke kterému pořád něco cítím, je můj bývalý.
Mám chuť se opít nebo něco. Pořád nevím, co budu dělat, až mi vypadají vlasy. Neumím závislost a vlastně nic z behaviorální farmakologie.
Neumím vůbec nic.
Bla bla bla. A lituju se. Protože nic nedovedu jiného než se litovat. Aspoň v tomhle stavu.
BlaBlaBlaBlaBla.
Sebelitující se trapný grey. Self degrading taky.
A tak dál.
Po vánocích si někam zajdu pro antidepresiva nebo pro extázi a bude mi fajn. Nebo ne? Nebo ne.
Nejdou mi formulovat slova.
Teda věty.
Whatever.
A tenhle blog by už taky měl skončit. Páč je to jenom snůška sebelítostivých sraček. Ták.
Ták.
Chjo, Tome.... )o,= Cítím s Tebou.