close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Woteva

4. října 2016 v 23:35 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
V plynných látkách jsou molekuly tak daleko od sebe, že je možné je v uzavřené nádobě při vyvinutí dostatečného tlaku stlačit k sobě a zmenšit tak celkový objem, který daný plyn zabírá. Přestože sám plynem nejsem, mám pocit, jako by se mě někdo podobně pokoušel stlačit, jako by se snažil koncentrovat mou duši do menšího objemu, než jaký by si chtěla sama vyhradit. Nemůžu se ubránit, musím si stále opakovat tutéž otázku. Kolik času zbývá v lidském životě na radost?
Zatím studuju. Dalo by se říct, že volného času mám mraky. A stejně to tak není. Pomalu ho ubývá, jak si ho společností vytvořená nutnost ukrajuje. A až dostuduju, ukrojí si i ten zbytek, z každého dne osm hodin a k tomu čas na dojíždění. Na radost budou zbývat unavené večere, případně děsivě krátké víkendy.
Konec prázdnin (a ty mé by se daly považovat za osmiměsíční) ve mně vždy vyvolává tíseň a sklíčenost. První den školy sice už nemůžu mít pocit, že končí svět, protože všechno nasvědčuje tomu, že pokračuje stále stejně lhostejně dál, ale nervóznímu chvění se nevyhnu. Ani pocitu znepokojení nad vším a nekonečnému předmýšlení nad tím, co je nového.
A do krku už mi zase vlezl ježek, co mě tam bude až do jara píchat a dráždit a bránit mi plavat (a já mu na to jako vždycky budu srát, protože zdraví máme jenom jedno a život naštěstí taky).
Jenže nakonec si musím přiznat, že to celé není zas tak šíleně hrozné, jak mi to vždy přijde. Když už nic jiného, nemůžu alespoň myslet na blbosti a dělat blbosti. (A pak si najednou vzpomenu na den, kdy jsem potkal Letní Bouři. Jak jsem dojel na Husineckou a vystoupil z tramvaje do deště a čekal a pak jsem viděl pěkného kluka, jak se dlouho s někým baví a nakonec jde ke mně a pronáší - kdysi jsem si přesně pamatoval jeho intonaci - "Nejsi náhodou Tomáš?". A pak jsme se courali deštěm do čajovny, která byla, je a asi i bude mojí oblíbenou čajovnou. Nakonec mi řekl, že nemáme dost společného a můžeme být jen přátelé a odjel.) Ne, nemám čas na blbosti, ta představa zas za pár chvil zmizí. A proto se tahám s někým, komu je šestnáct a s kým si nemám co říct, kdo je možná nadprůměrně hezký, ale co z toho. A kdo po mně chce, abych nerandil s nikým jiným a já si říkám, jestli tohle je opravdu to, co jsem chtěl.
Na druhou stranu je to něco, co mi nepochybně pomáhá se vypořádat s rankami po Lilkovi. Ale díky svému věčně nemocnému krku stejně ani z tohohle randění nebude nic, protože poslední do chci je roznášet sezónní nemoci. Jsem nějak vyléčený z představy, že randění je fajn. Fajn je zůstat doma a nebýt rušený, fajn je poslouchat si hudbu, na kterou zrovna máte náladu, nejlíp zůstat celý den v posteli. Což bylo něco, co jsem si chtěl zkusit snad celé prázdniny a za celé ty tři měsíce jsem si na to nenašel čas. (Zato na řešení malicherností jedné patnáctileté buzny toho času bylo, že...)
Nakonec mám znovu černé vlasy a to je tak jediná nová věc v mém životě. Tedy kromě toho, že jsem nezadaný, chovám se jako nezodpovědný idiot, dělám hovadiny a ... no. Kdo ví. Prousta samozřejmě nezvládám dočíst. Prodloužil jsem si výpůjčku. Ani ne tak proto, že bych doufal, že přečtu ještě něco víc, jako spíš proto, že se mi nechce do knihovny, nechce se mi tam táhnout pět kilo papíru a nechce se mi vlastně nic.
Z minulosti vždycky vyvstane nějaká vzpomínka, i z té relativně nedávné, která má zas trochu jinou barvu, trochu jiný odstín než ta předchozí. A tak bych si vlastně mohl s klidem v duši říct, že můj život je celkem pestrý, nebo, ne-li pestrý, tak alespoň zdařile vystínovaný.
Na druhou stranu pořád přemýšlím o tom, kudy a jak rychle jezdí nákladní vlaky a jak egypťané vyvařili kyanovodík z broskvových pecek. Je stejně fascinující, jak se někdy může půl roku smrsknout na jednoho člověka, na jednu situaci. A hlavně to zjištění, že ten člověk nebyl ve vašem životě vůbec důležitý.
Jdu si ještě jednou vykloktat krk whisky a doufat, že se probudím čilý a zdravý.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 7. října 2016 v 13:58 | Reagovat

V šestnácti je dobré začít číst Prousta. :)

2 M M | 9. října 2016 v 3:29 | Reagovat

Asi tě moc nepotěším, ale v práce ti zabere osm a půl hodiny (s přestávkou na oběd), ne "jenom" osm. Pokud budeš mít to štěstí a nebudeš muset dělat přesčasy

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama