Spáchat Hřích a cítit se tak volný, tak svobodný. Nezodpovídám se jiné morálce než své vlastní. Závazek jen vůči sobě. A pak noční jízdy, trochu jako z nějaké starší Radůzy. Tradá tradá tradá. Jsem zvláštně volný a zažívám nový druh společenství. Zvláštní souznění s lidmi které potkávám na Lazarské při přestupu z noční na noční. Zasněně se usmívám, jako bychom měli něco společného. Společné noční dobrodružství, každý ve svém vlastním světě, oddělení, vzdálení.
Plavá paní v bleděmodré košili nebo možná bundě se opile opírá o madlo, klimbá a houpe se do rytmu tramvaje. Lidi jsou krásnější, milejší. Krásný mladík v saku a džínách. Dva revizoři. Jiný krásný mladík má na sobě kabát své přítelkyně. Starší paní s oduševnělým pohledem, která něco vypráví, otočená dozadu.
Dělám neustále ty samé tlusté čáry za svým životem, za jistými lidmi. Opustit někoho znamená neustále ho opouštět, dokud vám nezačne být lhostejný. Do té doby musíte udělat to rozhodnutí pokaždé, když vás napadne s ním mluvit, když vás napadne kontakt znovu obnovit, kdy vás on osloví.
Mladík s kabátem už kabát nemá. Baví celou skupinu lidí, dohlíží na ně. Je jako vůdce drobného klanu, který migruje tramvají, možná za lepším podnebím, možná za přístřeším, možná za zábavou. V době a společnosti, kde není existenční nouze, je nouze o zábavu. A je na vůdci klanu dovést svou tlupu tam, kde se mohou zbavit nudy. Do té doby konverzací utužuje své postavení. A tváří získává mou nevyžádanou pozornost.
Pocit sounáležitosti se ale někde ztratil. Jsme jen dav lidí, který se náhodou utvořit v jedné tramvaji. Je-li vůbec možné použít jako podmět "my".
"To už sem byl tak ožralej," popisuje alfa samec migrující tlupy své zážitky, zatímco tlupa vystupuje a následuje jeho vedení kamsi do neznáma, za dalším dobrodružstvím, za dalším opojením, o kterém bude možné vyprávět eposy někdy za týden nebo měsíc, při další jízdě tramvají.
"Když vlci táhnou noční tmou, hvězdy a oči jedno jsou"
"Bacha, revizor," varuje kolegiálně někdo nové pasažéry. Možná podlehl stejné iluzi sounáležitosti, spojenectví. A zatímco pasažér nereaguje, revizor se chápe své nepopulární úlohy, která je nutná pro zachování řádu.
A pak se blíží moje výstupní stanice. Zastávka, která je kousíček od Střepa, od člověka, za kterým se nakonec čára udělala tak nějak sama, aniž bych si stihl splnit své tajné přání a pohladit jeho vyrýsované bříško.
Před mým výstupem vchází kluk s holkou a piercingem v obočí. Při výstupu ještě zhlédnu spícího pána, kterému na kolenou leží něco od Havla.
Teď už jen stokrát prošlá cesta zpět do každodenního života.
Drž se, chlape. Jsem jeden z mála tvých fandů na tom světě. Tramvaj netramvaj, vlci v tmách, nevlci, samci s tlupou. :)