close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Tahini

13. března 2016 v 23:27 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Poslouchám šílené skorojazzové album a kdykoliv si myslím, že už do té hudby pronikám, něčím se to zas vytratí a znovu kloužu po povrchu. Což je hrozně otřepané, ne? Taky přemýšlím nad tím, jak velkou stopu za sebou zanechávám. Informační, virtuální, něco na ten způsob. Je to nechutný. A děsivý.
Ve středu jdu k psycholožce. Měl bych si konečně připravti obhajobu. Má ale v něčem pravdu. Sexualita je pro mě citlivé téma. Ve všech možných aspektech. I v tom nejbanálnějším - prožívat sex jako běžnou součást vztahu. Pořád je to pro mě něco svým způsobem nechutného, zapovězeného. Něco, co je sice hrozně příjemné, ale děje se a má se dít za zavřenými dveřmi. A co pro mě není snadno slučitelné s láskou. A pak ty další věcí, nepřijetí - ale pořád jsem přesvědčený, že mnohem víc nepřijímám sám sebe než jen svou sexualitu.
V hlavě mám nápad a pořád ho nerozvíjím. Zato rozvíjím úvahy o tom, jak ho budu rozvíjet. Až tedy dorozvíjím bakalářku. A státnice. A nejspíš i diplomku a další státnice a najdu si práci. Ale pak už nebudu mít čas cokoliv rozvíjet a budu navždy tím člověkem, co chtěl psát, ale neměl na to.
Už dlouho jsem nečetl Adama a Evu. (Samozřejmě, jak dlouho může tenhle blog fungovat, aniž bych zmínil Adama a Evu?). Když si vezmu, že kdysi jsem uměl první dva dny zpaměti...
Nebo Skácela!
Nebo aspoň Hlaváčka.
(Nebo kohokoliv jiného, kdo v životě dokázal alespoň trochu zkrotit jazyk - nebo se stát aspoň jeho nástrojem a vytvořit mu prostor, aby mohl skrz něj okouzlovat svět. A já tohle nikdy nebudu. Jenže kdy si to konečně přiznám a smířím se s tím?)

Včera jsem dělal hummus. Připravil jsem si domácí tahini (sezam, 200 g, dáme na pečícíc papír na plech a vložíme do trouby rozpečené na 170. Pečeme 7 minut a potom promícháme a pečeme dalších 7. Ale nevěřte tomu, spálí se. Takže spíš tak po třech minutách, hádám. No pro příště, tentokrát vypadalo moje tahini jako čokoláda. Potom - proč sem píšu recept?)... Pointa není v receptu, ale v tom, že jsem se do té práce opravdu ponořil. Míchal jsem cizrnu, zachraňoval spálený sezam, mixoval, zaléval olejem, dělal tisíc věcí okolo a poslouchaj Joannu Newsom.
A když jsem si potom vyšel pro pečivo, měl jsem pocit, že tohle potřebuju jako sůl - trochu se v něčem ztrácet, zapomínat sám na sebe. Soustředit se na teď a tady a možná ještě na za pět minut, ale určitě ne na za rok a až dostuduju. Protože tam se hravá mělčina mění na něco děsivého a lidožravého.

Sním o Murakamim. Skoro nemyslím na Střepa (ale proč je pořád tak blízko? jako by furt číhal za rohem). Můj vztah funguje. Láska doutná, trochu nenápadně, ale hřejivě.
A tak si půjdu před spaním číst Šiktance a snít o tom, jaký by byl můj život, kdyby... kdyby nevím co. Kdyby byl pořád tak hezky modrý a pálivý jako před necelými čtyřmi lety.
(Darmoděj! Nevděk svět! Nehřeje, nezebe...)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama