close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Smíření

19. března 2016 v 23:50 | Grey.t |  Střepy
Born to die je možná druhá písnička (po Go Long od Joanny Newsom), na kterou alespoň v nějaké míře vztahuji pravidlo neposlouchání. Probouzí ve mně určitý pocit, který se snažím zachovat. S každým poslechem totiž, jako by ho trochu ubylo.
Poprvé jsem ji slyšel někdy v období kolem Letní Bouře, kdy bylo všechno ostré a intenzivní, já měl šrámy a radoval se z nich. Nebylo v tom nic zvráceného, jen radost ze života. Tehdy se mi ale nelíbila. Aspoň ne ze začátku. Byla to ta písnička, kterou každý druhý den vídáte na něčí zdi - a když se podíváte na video, je vám jasné proč. Chytlavý vizuál s vintage královnou uprostřed, tygři, červené konversky...
Někdy se mi pak dostala pod kůži a netuším kdy. Asi to bylo tím, že jsem si řekl, že jí dám šanci. Jednou. Podruhé... Mohl bych ji pojit s tisícem věcí. S Letní Bouří, s partnerem, se Štěstím, s posledními prázdninami, zlomeným srdcem, s tím večerem, kdy jsem se na Vyšehradě opil sám a po cestě domů jsem rozjímal o vnímání času pod vlivem alkoholu. Ale nejvíc se pořád pojí s okamžikem, kdy jsem přemýšlel o tom, jestli spáchám Hřích.
Sám si rád namlouvám, že jsem tehdy nevěděl, k čemu se schyluje. Co riskuji. Že nemůžu vědět, co se stane. Ale když vám někdo oslazuje život řečmi, které jsou napůl sladké a napůl chlípné (v tom skvělém, vzrušujícím vyznění), tak je zřejmé, že někdo překročí hranici. I když to nebudu já. Já ji totiž překročil ve chvíli, kdy jsem si koupil lístek na vlak do Štětí. Nevím, jestli by se to dalo brát jako "největší chyba mého života"? Nejspíš ano. Ale i přesto musím říct, že to byla jedna z nejkrásnějších chvil.
Stál jsem na Hlaváku a blížila se půlnoc nebo možná jedenáctá a krámy se zavíraly. A v té osamělé rozvolněné atmosféře někdo pustil - snad jako výhru nad dalším pracovním dnem - nahlas Born to die. To byla chvíle, kdy jsem se rozhodl. Kdy jsem si koupil lístek a šel jsem.
Dalo by se říct, že ta písnička stála u zrodu všeho. Pokud věříme na něco jako skrytou příčinu. Že potence všech věcích, které pak nastaly, se zrodila právě v tu chvíli. Že jsem uslyšel něco, co mě rozjitřilo a já pod vlivem emocí udělal hloupý krok. Který nevedl jen k tomu, že jsem málem povedl partnera, ale taky k tomu, že jsem později zjistil, že na něčem tak odporném může být něco tak úžasného. K tomu, že jsem o to pak přišel a zjistil, že jsem jenom hračka a jméno na seznamu (s trochou hrdosti si můžu říct, že nejpočestnější jméno, protože k ničemu nakonec nedošlo). A nakonec k tomu, že jsem poznal Střepa a zradil X. Možná je Střep můj metafyzický trest nebo tak něco. Trest za Hřích. Především trest, ve kterém jsem dostal možnost Hřích neopakovat. Možná ho nakonec opakuji, jen v trochu jiné variaci.
Fakt je, že ta písnička není žádnou skrytou prvotní přičinou, vejce, ve kterém je vejce obsahující vejce Střepa. Jel bych tam nejspíš i kdybych neslyšel vůbec nic. Koukal bych se na Labe v mlze a procházel městem a poslouchal historky veselého kluka (veselého zmrda? jenže ten zmrd jsem ve skutečnosti především já a už bych si to měl přiznat). Tenhle článek totiž není vůbec o písničce, ale to už je asi každému jasné.
X. bude pořád jeden z nejvíc sexy lidí, jaké jsem kdy poznal. To mu neodpáře ani to, co si o něm myslím teď. Ale po dlouhé době je to snad opravdu už jen nostalgie. Ne imaginární lásky ani nic podobného. Jestli něco tomu příběhu dává sílu, tak jsou to výčitky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 20. března 2016 v 0:06 | Reagovat

Po dvacítce výčitky ztrácejí na významu a naopak po pětadvaceti už začínáš být pořádná troska. :)

2 grey.t grey.t | 20. března 2016 v 10:36 | Reagovat

[1]: Radši budu troska schopná morální sebereflexe než člověk, který nemá žádné výčitky. Protože těch, kteří si skutečně nemají co vyčítat, je minimum.

3 stuprum stuprum | Web | 20. března 2016 v 17:46 | Reagovat

[2]: Mhmhmh. Snad ti odhodlání vydrží. Všichni na tě serou a smířit se můžeš leda sám. Čím míň strasti zvolíš, tím jsi v mých očích vyzrálejší člověk.

Reflexe. Tys nějaký psycholog, lol. O troskách naštěstí nic nevíš.

4 grey.t grey.t | 21. března 2016 v 22:04 | Reagovat

[3]: Neříkáš mi nic, co bych už neslyšel. A o troskách jsi začal ty.
Nejsem zas tak strastiplný člověk, jak se může zdát. Ale o ty hezké věci se radši dělím jinde, tady prostě vypustím zbytek, když cítím tu potřebu.
Filosofii jsem sice nedostudoval, ale rok jsem tam strávil, hádám, že mi to dává dostatečné právo mluvit o reflexi. Mířil jsem tím na to, že na výčitkách mi můžeš vyčítat to, že jsem  udělal něco špatného, ale ne to, že si to vyčítám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama