close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Příběh

6. března 2016 v 21:40 | Grey.t |  Zážitky a události
Jste mladá zpěvačka plná nadějí. Tak to v mládí bývá. Slyšíte Boba Dylana a říkáte si, že chcete být jako on. Že chcete dělat hudbu, která se bude lidem líbit, která jim něco bude říkat. V hlavě se vám pomalu vynořují nápady. Nejste možná nejtalentovanější a nejpovolanější člověk na světě, ale něco se ve vás pohnulo - cítíte tu vůli. A rozhodnete se. Uprostřed šedesátých let si dáte jediný cíl - nahrát album. Postupujete po malých krůčcích, ale podaří se vám vzbudit zájem producenta slavné kapely, který se vás ujme. Věnuje vám péči a dává vám prostor růst.
Vaše sny se pomalu stávají skutečností. Napíšete pár písní a ještě netušíte, co jste vlastně udělali. Tvoříte album, notu po notě, slovo po slově. Skládáte něco, co jde přímo z vás. Je to autentické, zní to přesně tak, jak byste chtěli. Jezdíte se slavnou kapelou, ale v hlavě se vám rodí dílo. Dostanete pár rad, jak na to. Co udělat, aby to bylo ještě lepší. Když už je všechno hotové, zdokonalujete to. Vkládáte do toho svůj život - svoje radosti a smutky, všední věci i něco většího. Velkou lásku, velký svět. A pak v jednu chvíli zjistíte, že je to celé hotové. Že takhle to má být. A vydáte to.
Do téhle chvíle by se mohlo zdát, že se vám plní sen. Dokud se nestane ta hrozná věc. To, do čeho jste vložili všechno, co jste měli, téměř nikoho neoslovilo. Člověk si v takovou chvíli může říct, že to nevadí - třeba to bylo příliš osobní, příliš autentické. Nemohlo to oslovit víc lidí. Ale nakonec pořád zůstává ten pocit, že lidi odmítli Vás. Ne jen snůšku písniček, protože album není jen tohle. Nejspíš to není pouze neúspěch, co vás trápí. Je to něco mnohem horšího. Intimní odmítnutí.
A tak se i vy otočíte zády k hudbě. Během chvíle se váš sen, jen pár kousků od úspěchu, obrátí v něco, co skoro ani nebylo. Začnete žít normální život a na svou aféru s hudbou (pro vás to ale nebyla jenom aférka, žádná mladická nerozvážnost, i když byste tomu řádi uvěřili - a časem tomu věřit začínáte) pomalu ale jistě zapomínáte. Vzpomenete si jen občas. Vychováváte děti - to je teď vaše největší dílo. To do nich dáváte nejvíc ze sebe. Všechno. Vaši lásku, vaše příběhy a zkušenosti. Děti rostou. A vy se dál staráte o rodinu.
Ani by vás nenapadlo, že zatímco si žijete v ústraní, vašemu albu se pomalu dostává pozornost. Několik dekád potom, co jste ho vydala. Inspiruje další hudebníky v jejich tvorbě. Obdivují něco, co se vám podařilo před třiceti lety. A to, co bylo vaším velkým neúspěchem se teď stává, aniž byste o tom tušila, přeci jen úspěchem.
A pak se na vás jednou obrátí nový hudebník. Prosí vás o radu. A vy si všimnete, co se stalo. Vaše dílo někdo ocenil. Přijal. Co víc, byl jím nadšený, ovlivněný a inspirovaný. A vdechl to do své tvorby. Dostáváte se mezi mladé hudebníky, mezi lidi, co jsou stejní jako vy tehdy. Už dávno nejsou šedesátá léta, ale váš sen se najednou znovu rozvinul a vy máte znovu sílu tvořit a po pětatřiceti letech vydáte nové album. Pomáhají vám s tím tihle mladí umělci, průkopníci něčeho nového - něčeho, co jste možná začala vy.

Nemůžu si pomoct. Okouzluje mě tenhle příběh zpěvačky Vashti Bunyan. Kouzlo toho, že něco vytvoříte a zjistíte, že to nikoho nezajímá. Přijdete o naděje, vzdáte se - a po třiceti letech se najdou lidé, kteří jsou tím unešeni. Lidé, kteří tvoří něco úžasného. Lidé jako Joanna Newsom. A vy zjistíte, že na začátku jste byli vy. Že váš sen nebyl mrtvý, ale mnohem živější, než by vás napadlo. Jen čekal na svůj pravý čas.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 6. března 2016 v 23:09 | Reagovat

Hezké. Ale mně by přišlo zajímavější, kdyby se z odmítnutí nepokecala. :)

2 grey.t grey.t | 7. března 2016 v 14:59 | Reagovat

[1]: Ona se nepokecala. Těžko se můžeš živit hudbou, když si ji nikdo nekupuje.

3 Ďábelská Victoria Ďábelská Victoria | Web | 9. března 2016 v 8:35 | Reagovat

[2]: Asi tak..to je blbost...Celkově když se chceš živit uměním musíš být kurva dobrý..Spřátelíš?

4 Veritas Veritas | 10. března 2016 v 17:16 | Reagovat

To je úžasné - úžasně napsané - a velmi silné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama