close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Familia: Octopodidae

13. února 2016 v 0:51 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
I měkkýši mají svatby, i když vážné a šedé.
V současnosti přemýšlím o monogamii a polygamii a o ideálním světě. A taky o válce a zlu a o tom, zda má smysl snažit se o nápravu. Zda se tou snahou člověk nedostává spíš do pozice člověka, kterého je ještě snazší, využít, vysát a vysušit.
Podmaňují mě některé myšlenky ze Sběratelů kostí. Nezávislost doktorky Brennanové na společenských předsudcích a nad tím, co se myslně považuje za "morální", přestože porušení toho nemusí vést k ničemu špatnému. (Jenže nemůžou si tohle dovolit jen inteligentní lidé, kteří si uvědomí, co je právě potřeba udělat pro to, aby i jednání, které je zdánlivě nemorální, bylo vlastně správné? Žijeme v násilné společnosti, která nám vnucuje předobraz toho, co je normální a dobré, aniž bychom to tak cítili? Nejsme od narození tak trochu překrucovaní a kultivovaní, šlechtění do určité podoby, která je pro společnost žádoucí? Proč monogamie jako jediné správné partnerské uspořádání - proč u lidí, kterým to nevyhovuje?)
Chobotnice nemají čas mít víc partnerů. Samec umírá po rozmnožení, samice po vylíhnutí vajec. (Pro zajímavost: stará se o ně tak pečlivě a obětavě, že nepozře od jejich nakladení ani sousto, aby je nemusela opustit. Samozřejmě je to řečené s lehkou příměsí antropomorfizace.)
Momentálně je mou největší snahou naplánovat si příští půlrok. Rozmyslet si spoustu praktických věcí - například jak moc se budu věnovat bakalářce a jak moc státnicím, kolik času budu trávit v laboratoři a podobně. Neviděl jsem dlouho spoustu lidí, které bych chtěl vidět.
Taky často myslím na svůj mozek a svou osobnost, která se pozoruhodně mění v závislosti na kontextu. Kdybych měl použít další přirovnání k chobotnicím, mění se má osobnost skoro stejně dobře jako jejich zbarvení. Bohužel zdaleka ne tak efektivně. Například u psycholožky jsem zaujal určitý způsob projevu, který je specifický právě pro její "ordinaci". Se spolužáky se vyjadřuji - samozřejmě velmi záleží na tom, kteří spolužáci to jsou - opět jinak. A když se objevím mezi lidmi ze školy, zaujímám vlastnosti a osobnost, kterou jsem měl tehdy. Nejsem si jistý, jestli je to správné. Na druhou stranu by se dalo říct, že uvnitř se měním trochu méně - možná i podstatně méně.
Po odeznění mezilidských interakcí si nejsem jistý tím, jestli jsem jednal upřímně. Což by se možná dalo považovat za zvláštní?
Objevuji tedy své patologie? Nebo alespoň mírná pokřivení? Specifika? Je jedno, jak se to nazve, nebo ne?
Láska mi přijde výsostně melancholická. Z nějakého důvody pochyby o mém vztahu ustaly. Nemohu zaručit, že se nikdy nevrátí, ale jsou pryč. Na jejich místo vstoupila opakovaná zamilovanost.
Jsou lidé, kteří tvrdí, že člověk je zamilovaný dva roky, jiní tvdí, že spíš půl roku. Buď překračujeme statistickou normu, nebo už nejsme zamilovaní a dá se to považovat za skutečnou lásku nebo něco takového. Ale ono na tom celkem nezáleží. V konfrontaci osobního prožitku s vědeckými a statistickými údaji totiž prakticky vždy vítěží osobní prožitek.
Zítra začnu opravovat bakalářku. Neteším se na to.
Mám zvláštní pocit, že svět se netočí kolem mě. Najednou - jako kdyby to předtím tak bylo. (Dalo by se to považovat za celkem pochopitelný klam způsobený existencí vědomí - totiž žijeme ve své hlavě, kde také všechno prožíváme. A náš svět se zcela jasně točí kolem nás).
Přemýšlim o tom, zda jsem opravdu chladný. A taky o tom, jestli je důležitější, že nemám rád svůj vzhled a jsem malicherný a záleží mi na milionu věcí, nebo to, že nejsem úplně smířený se svou sexualitou.
Podle psycholožky nejspíš to druhé. (Podle mě je jádro problému v tom prvním. Možná je to o přístupu. Třeba rozmotáním jednoho vyřešíme i to druhé a je jedno, kde začneme. Pokud bych měl jen jeden problém, bylo by to druhé jen jeho příznakem. Totiž buď nemám rád sebe jako sebe a svou sexualitu jako svou součást. Nebo nemám rád sebe jako gaye a zbytek kvůli tomu - kvůli čemu? Z návyku?)
Racionalizace je velmi účinný nástroj, ale bohužel nedovede úplně oklamat cit.
Antrhopos zoon emotikon.
(Emoce nejsou řeckého původu, ale líbí se mi ten vtip.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 13. února 2016 v 3:43 | Reagovat

Ty oktope, buď rád, že překračuješ normu. :) Ochořet z lásky se dá ale jen jednou. :)

2 Veritas Veritas | 13. února 2016 v 11:56 | Reagovat

Teda, tenhle článek mě dostal. (o=0
Možná je polygamie další chystanou revolucí, když by vlastně tolika lidem vyhovovalo takové uspořádání víc. Otázka je jenom, jak se to právně podchytí a jestli jsme na to jako lidé už dost vyspělí - nebo kolik let je ještě potřeba, než se to změní. Myslím, že neoficiálně už takových domácností existuje nezanedbatelné množství.
To, co píšeš o "různých osobnostech" v různých společenských situacích, mi připadá normální a dalo by se to vysvětlit fazetovou teorií od nějaké sociální psycholožky, která se, myslím, jmenovala Margaret, ale nevímjakdál. xo=
Ty jo, půl roku, super, to by člověk ztratil mnohem méně času. (o=0 Jak to?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama