Opouštím nejdiverzifikovanější třídu mnohobuněčných organismů, abych se vydal na další zkoušková dobrodružství. Je to bezbolestné loučení, veškerá bolest se vyčerpala už během společného času. Zato jsem objevil kosti a doktorku Temperance Brennanovou a tak také trávím skuliny ve zkouškovém. Nikoliv psaním bakalářky, jak by se mohlo zdát, přestože by to bylo o tolik moudřejší.
Je mi teď všechno nějak lhostejné - ve velkém kontrastu k tomu, jak jsem se cítil třeba před dvanácti dny. A zítra jdu k psycholožce. Samozřejmě v dobré náladě a bez problémů. Ty mám zaznamenané na papír a nevím, jestli o nich dovedu mluvit. Musím si napsat seznam. Abych se dostal k tomu, co není makroskopicky zjevné.
High by the beach mě vrací k létu. A taky k tomu, že jsem chtěl napsat spoustu recenzí. Na Honeymoon od Lany, na Ten love songs od Susanne. Na Divers od Joanny!
Před dlouhou dobou jsem přestal cvičit a je to vidět. Moje břicho už dlouho nebylo tak neforemné. Mou jedinou nadějí je snad to, že se stanu chobotnicí a nikdo (ani já) na mě nebude aplikovat "beauty standards". Budu mít osm chapadel (která jsou prý rameny) a budu si tvořit kloub na bezobratlé noze. Protože mi to přijde fascinující. Budu nejfilosofičtějším bezobratlým vůbec.
Bráni mi obratle a počet končetin. A taky suchozemskost.
Jaké jsou vlastně mé problémy? Nejsem nejspíš spokojený s tím, co život nabízí. Ani s tím, co mohu nabídnout životu já. Nejsem spokojený s tím, jakou intenzitou prožívám krásné a veselé věci.
A zítra večer si dám whisky.
nejlepší ná závěr, chobotničko