Máme štěně. Zvykám si.
Přemýšlím, kde sehnat kloubouk ve tvaru chobotnice. A odvahu vyjít s ním mezi lidi. (To by byl skoro druhý coming out).
Doufám, že se nebude opakovat noc, během které nemůžu usnout bolestí krku a uší. Nejspíš ne. A už vím, co dělat. Život se neustále přesouvá ven. K jednotlivostem, vnějšnostem, margináliím...
Snažím se zaměřit na malvice a peckovice, nažky, květní vzorce a všechny ty zbytečnosti, které nejspíš v životě neupotřebím. (Protože je upotřebím u zápočtu a u zkoušky. A celý ten proces je směšný a připitomělý - učit se věci na zkoušky, protože pak to stejně zapomenu. A naučím se to, až to budu znovu potřebovat. Nic víc po mně škola nikdy nechtěla. Zato naučit se Adama a Evu od Šiktance je tak naplňující... a vory šly, a vorvani...).
A jednou i tohle zkouškové období skončí. (A taky mě přestane bolet v krku a přestanou mi píchat penicilin do prdele, což je další nepochopitelná věc - proč mi prostě nepředepíší prášky a nutí mě docházet každý den do nemocnice. Ale musím jít zmrzlinu, nestěžuju si.)
Uvažuji o koupi osmnáctileté whisky. Ale ještě si to musím rozmyslet.
Snažím se objevovat PJ Harvey a Fionu Apple.
Fiona si mě získala svou chapadlovitostí.
Kromě toho vše stejné. Padají plány na Silvestra. Bude z toho smutná nealkoholická noc a možná si prostě udělám maraton Pána Prstenů. Protože co jiného.
Harryho Pottera