close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Gold velvet

4. října 2015 v 23:29 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Všechno zlato není černé. Ne každá propast vás spolkne. Ale stejně si jednou smočíte nohu v lesní studánce a zjistíte, že se vám do žil nasákl jed, který už z nich nikdy nedostanete. Že s minulostí se můžete smířit, ale nemůžete se jí zbavit. Že pokud nežijete správně, bude se tíha, kterou za sebou táhnete, jen zvětšovat.
Možná to chce jen najít pochopení pro vlastní činy. Ale co když sami víte, že ty činy byly špatné? Chápu své zlo, ale nedokážu ho omluvit. Protože to pořád je zlo.
Třeba to tak má být. Ale něco mi říká, že ne. Že páchat zlo je špatné. Protože se páchá na někom. A co hůř, většinou ho pácháme nejen na ostatních, ale zároveň sami na sobě. Ubližujeme druhým a přitom ubližujeme sami sobě.Ale možná to neplatí pro lidi bez svědomí.
Pořád je tu láska, kterou chovám. A které si vážím víc a víc. Jenže proti ní stojí bolest. Paradoxně bolest, ne nenávist ani nic podobného. Bolest ze střepů, kterých se prostě asi nedovedu zbavit. A to, že to nesmím sdílet s tím, kdo mi je nejblíž, protože by mu to ublížilo.
(Říká se tomu nesobectví? Když radši trpíte, než abyste ublížili milované osobě? Jenže tohle má do nesobectví daleko, protože trpíte vlastní vinou a především tím, že jste se provinili vůči milovanému.)
A pak vám milovaný chce vyhodit kytky, které milujete.
Ejmen
Dvanáctiletý glenfiddich matce chutná jako samet. A já jen přidávám tu zlatou barvu a k tomu poslouchám Asafa Avidana (s přísahou, že na jeho další koncert jdu, protože je to můj šálek kávy).
Zítra kytková praktika a má nenávist ke kytkám a vůbec.
Nejvíc mě ale stresuje škola. Nejspíš. Nakonec se bakalářky, státnic, zkouškového a vůbec všeho bojím o dost víc než třeba X., Střepa a podobných věcí.
(Přemýšlím, jestli potřebuji tablet.)
A pak mě taky dohání, že nemám čas na přítele. Kromě tohohle víkendu. A některých pátků.
V úterý jdu plavat mezi přednáškami. Jedno z mála rozhodnutí.
A možná budu chodit do posilovny. Za 333 měsíčně. Pokud se mnou bude někdo chodit. Třeba by pak konečně bylo vidět, že něco dělám.
Pořád na mě ale leží nějaké povlaky beznaděje. Něco, co se nedá moc dobře vysvětlit ani setřást. Ta touhla prostě mlčet. Podzim.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama