Aha. Takže Střep je zadaný. A já se cítím jako vůl. (Congratz, Greyi, povznášíš svou debilitu na nový levl.)
Všechno je tedy při starém.
Moje nevědomí se brilantně vyhnulo veškerým žalům tím, že mi myšlenky přeorientovalo zpět na X. Čímž jsem si ale uvědomil, že svého času to byl jeden z mých nejlepších přátel (bez ohledu na to, že on mě jako kamaráda asi nebral nikdy).
Poslouchám Radiohead a ležím v posteli. Včera jsem ležel v posteli a poslouchal Joannu. A pak Pink Floyd. A pak Radiohead. Zajímavé, že nemám vůbec takovou depku, jakou bych mít mohl.
Moje psýché funguje fascinujícím způsobem. Protože místo abych si jednoznačně řekl, co neudělám, říkám si, jak se asi zachovám dál.
Jsem prostě jako máslo. (Máslo, které tráví už druhý den mimo lednici.)
Na druhou stranu, s trochou odstupu mi to může dělat radost. Očividně jsem Střepovi stál za to, aby se o něco pokusil, i když o něco úplně nevinného, i když není volný.
To je vlastně super.
(Není to vlastně to, co celou dobu chci? Aha?)
Takže tak.
Prostě Aha.
(A uvidíme, co bude dál.)