close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Neuspořádanost v jedenácti bodech

30. září 2015 v 20:02 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
1) Představa rezignace: Ležím na magnetoterapii a fyzioterapeutka se mě ptá, co to čtu. To se stalo. Dál pracují mé představy: Čtu kamarádovu povídku a to jí také odpovím. Ona na to, jestli také píšu. Já, že ne.
2) Představa o grafomanii: Přesto přijdu domů a někdy mě popadne neutuchající touha psát. Ale potom si říkám, že ne. Já přece čtu. Jenže za ušima se mi líhnou slova a nejasné obrysy. K čemu, když už jsem si téměř skálopevně jistý, že jim nedokážu dát tvar, který potřebují.
3) Vzpomínka na minulý rok: Nepřekonatelný smutek, tentokrát jen v nezanedbatelných odlescích. Závan vzduchu i přes zavřená okna. A stejně hýbe záclonami a já se najednou roztřesu zimou. Protože je to tu zase. Pohled na Střep a k tomu konec prázdnin a konec života. Ke všemu hraje jako soundtrack X-static process od Madonny. Nebo Nothing fails. Nějaká citlivá tkanina ve mně se začne rozechvívat a jako pumpa vytahuje odněkud z hloubky ty podivně chladné temné vody - tu vodní metaforu, která má v člověku vzbuzovat jistou formu posvátné úcty a především děsu.
4) Už ani nevím. Pokousala mě myš.
5) Nesnáším psaní v bodech, ale tahle forma se mi dnes, teď vedrala na mysl. Nemohl jsem si pomoct. Možná, že celým problémem je neusouvztažněnost (od té doby, co jsem to slovo četl ve Woolfové, ho toužím použít. Ale zasloužilo by si lepší místo.). Navíc to slovo ani není přesné. Jedná se spíš o neujařmení. Všechno ve mně vlčí, toulá se naprosto bez zábran a čím dál tím míň je ochotné poslechnout. Dřív jsem ve svobodě vnitřního světa spatřoval jisté obohacení, ale teď v tom tuším i nějaké nebezpečí. Ne vždy je možná zdravé nechat svou mysl úplně volnou.
6) Mozaika nejspíš nepotřebuje dál existovat. Celé se to dělo kvůli strachu přiznat si potenciál Střepova přítele vzbudit ve mně imaginární lásku. Resp. kvůli strachu, že když si ten potenciál přiznám, opravdu se to stane. Myslím, že se mi podařilo, i když trochu přehnaným způsobem, předejít tomu nebezpečí. (Což nic nemění na tom, že si dál budu držet odstup).
7) Napadá mě, že bych se měl zaměřit znovu na nějaký seberozvoj. Otevřít si znovu dveře "alternativních" metod. A nebo aspoň psychologie. Věnovat se třeba imaginaci. Ale není s kým a sám bych to možná neuměl.
Láká mě k tomu samozřejmě Paprika od Cucuiho.
8) Žánr je forma, záleží na obsahu. Nemá smysl se dohadovat, která forma je lepší - nejlepší je vždy ta, která člověku nejlépe vyhovuje. (Tím chci říct, že je úplně jedno, jestli nějakou myšlenku podáváte metalově nebo popově.)
A nemá smysl ohrnovat nos nad písněmi o lásce. Je to jeden z nejdůležitějších citů, jaké člověk může zažít, také z nejsilnějších, a proto má smysl o něm mluvit. I zpívat. I skládat.
9) Mám lístky na Marinu and the diamonds a nechci na ni. Proč? Protože jsem někomu slíbil, že na ni půjdu s ním. I když se mi nechce. (Co s tím?)
10) Tahle forma mi možná vyhovuje. Zmíním hodně a nevypadá to tak neuspořádaně. I když to jsou stejně jen uspořádanější neuspořádanosti mé mysli.
11) Čím víc času trávím s přítelem, tím víc si nedovedu představit chvíle bez něj. Přestože tím víc mizím . Ale dokud jsem šťastný... a momentálně věřím, že spolu dokážeme bydlet. (A že spolu dokážeme zůstat).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama