close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Zpět

19. srpna 2015 v 15:48 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Rachmaninoff a já na cestě K majáku, najednou úplně okouzelný, přestože mi je zas kraden společný čas. A v pondělí budu sledovat transkardiální perfuzi. Nestíhám pořádně vnímat barvy a tvary, vše se slévá a já jen tuším, že nejsem jeden, ale minimálně dvojí. Že v jednu chvíli mi chvíle minulá přijde jako sen o někom jiném a pak je tu mé buzní já, které nemůže uvěřit, že bych šel do laboratoře a mohlo mě to bavit, nebo chcete-li, mé civilní já.
Jsem mírně patetický, velmi neuspořádaný a víceméně šťastný, i když oči mám stále jen pro krásu a srdce zas pro fascinaci, i když to občas může bolet - někdy mě a jindy ostatní.
Taky mě napadá, že nejsem já ten ublížený, že moje bolest je pošetilá a slepá; protože já jsem ten špatný, ten, co ubližuje. To já odmítal náklonnost, dokud jsem ji mohl dostávat a až ve chvíli, kdy mi měla být upřena jsem ji začal vyžadovat - a snad se pořád snažím víc brát a míň dávat nejen. A možná nejen imaginárně.
Nakonec je tu ta myšlenka, jednou večer u zrcadla se zubním kartáčkem v puse a hlavou stále v abstraktních racionalizujících oblacích, že se lásky tak hrozně bojím a proto se děje to všechno; proto umím být zlý a proto jsem občas taky hodný, proto všechny ty imaginární lásky; pro ten strach ze skutečnosti, ze skutečné bolesti.
Některé věci dovedou změkčit lidskou mysl, mozek a smysly natolik, že uvěříte, že položíte-li se na skříň, ulehnete stejně měkce jako do pravého peří v hebkém voňavém povlaku. Jenže tak tenhle svět nefunguje a nebo jen nemáme dost měkké mozky.
Stejně nás ale zasahuje umění; a fascinuje. Topíme se v kráse a někdy na to nejsme ani připraveni - a pak nás občas někdo vyruší a to nesnášíme. Nebo bych měl mluvit jen za sebe?
Vlastně jsem i rád, že jsem zrovna sám, že čas vymezený pro společnost přichází vniveč. Protože se z něj stává čas pro mě a pro Rachmaninova (a jeho sonátu pro cello v g moll). A taky pro všechny úžasné postavy z knihy Virginie Woolfové, jejíž způsob psaní - jejíž vidění světa mě tak fascinuje. Jako by cupovala zavedené způsoby, struktury lidského vyjadřování, ale ne jen tak bezcílně, dělá to pro detail. Pro každou drobnost, která nakonec vykresluje svět a lidi přesněji než by to dovedl jakýkoliv systematický popis jiného spisovatele, byť sebepreciznějšího.
Jsem uchvácen, jsem ohromen, jsem patetický a jsem to zase já a proteď snad i jeden (i tenhle přelud brzy zmizí?). Jsem tu a zrovna teď se mohu hrdě nazývat Grey a přísahat, že jsem se nezměnil o chlup. Na chvíli to ani není lež a pak už na tom nesejde.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama