close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Význam (Mozaika IV)

28. srpna 2015 v 21:52 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Najednou zas ten neurčitý smutek - napadá mě, že by bylo potřeba ho znovu zbavit lidí; jako jsem mu před několika (čtyřmi?) lety vnutil lidské nositele. Ale když už chci napsat psycholožce, cítím, že ještě není pravý čas. Jako bych si to celé musel ještě jednou projít, prosoukat se celou tou mozaikou a projít si to střípek po střípku, spoj po spoji. Pochopit, o co vlastně jde.
Na druhou stranu dokud je to takhle abstraktní - jenže ne, měl bych potřebu tomu vnutit jasnou formu, jasný význam. Tohle je tohle, tamto je tamto. Ale co když je to úplně jinak? Teď mám zatím svobodu. Vše se proplétá a já zatím vytrvale odsekávám interpretační srůsty. Není ještě čas.
Potřebuju zároveň ale tuhle mlhu, i s tím mlhavým smutkem, v její celistvosti přednést psycholožce. Ukázat jí to a zeptat se jí. Ukázat jí všechny významy a to, že žádný mi nepřijde pravděpodobný - zabránit jí v interpetaci a potom s ní všechno kousek po kousku probírat. Přednášet jednotlivé kusy, pokud to vůbec dovedu, spojit je do celku. A pak říct - a tohle je ono. Bez přidaného významu, který by to celé pokroutil a zredukoval. Musím to držet celé - a to je i způsob, jak si zabránit stisknout tu kliku.
Možná má na to najednou vliv i Murakami (a Woolfová). Obojí dočtené. Čímž jsem myslím splnil knižní limit pro toto léto, jak jsem si stanovil. (Nepřečetl jsem VŠECHNU Woolfovou, ale aspoň tu, co jsem si pořídil ano...)
Nakonec spousta věcí je spíš sobecká. Ale pak jsou tu neodmyslitelné potíže a uzlíky, které drhnou ať chci nebo ne. Ten způsob, jakým jsem najednou odtažitý a protivný. Nebo otázka, proč se mě některé cizí záležitosti tak silně dotýkají.
Nebo například to zatrnutí, které se objeví, když otec mluví o nábytku. Možná v tom to nakonec celé je, v té otázce společného bydlení, v nějaké podivné romantice, kterou v tom já nedovedu vidět, ale u ostatních se vyskytuje. Myšlenky na způsob "nikdy si společně nenakoupíme nábytek". Případně to, že by se můj partner musel od základu změnit, abych s ním vůbec dovedl bydlet. (A pokud je jeho bývalý ještě horší a měli bychom bydlet s ním a jeho přítelem, potřeboval bych především velké balení silných anxiolytik).
O tom smutku to samozřejmě neříká vůbec nic a možná se o něm ani nic říct nedá. Je to možná taková čistá záležitost, které se žádné vlastnosti připsat nedají. A nebo ne. Jen si musím stále připomínat, že nic není ještě tak, jak by mě mohlo napadnout. Význam se musí zachovat. Nesmím ho zúžit zbrklým výkladem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lilien Lilien | 30. srpna 2015 v 22:37 | Reagovat

Cože? Vy byste bydleli s jeho bývalým? Tak tohle by šlo jen přes mou mrtvolu (tedy s jeho bývalou)!

2 grey.t grey.t | E-mail | Web | 30. srpna 2015 v 23:52 | Reagovat

[1]: No je to vlastně jen drobnost, vadí mi tam spousta jiných věcí víc. (Třeba to, že bydlet se třema huličema, já jediný slušňák... Nebo že přítel je bordelář a jeho ex ještě větší!)

3 Lilien Lilien | 31. srpna 2015 v 7:55 | Reagovat

Já se zas bojím, že jak teď bydlím skoro sama (mám spolubydlící, ale je tam málo), tak už pak nikoho jiného nesnesu, jak si všechno organizuju podle sebe :D

4 grey.t grey.t | E-mail | Web | 1. září 2015 v 18:17 | Reagovat

[3]: Bydlet sama, to je ideál, ne? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama