Vždycky to začne tím, že se mi vynoří jediná věta, jediná drobnost. Ani ne zrnko písku. A pak se od toho něco větví. Dnes článek. A začal:
"Naučit se přijímat bez výkladu - i sebe." Nebo podobně. Fascinující, jak rychle se věta zas vytratí, význam má ale jasný. Nejdokonalejší je vždy v té formě, v jaké přišla na svět. Pak se roztříští a já ji musím hledat a nikdy jí už nedám tvar, jaký by měla mít.
"Naučit se přijímat bez výkladu - i sebe." Nebo podobně. Fascinující, jak rychle se věta zas vytratí, význam má ale jasný. Nejdokonalejší je vždy v té formě, v jaké přišla na svět. Pak se roztříští a já ji musím hledat a nikdy jí už nedám tvar, jaký by měla mít.
(Čím víc se toho stihne odvětvit, tím víc toho můžu zapomenout. Na druhou stranu to nějak líp drží pohromadě, kdovíproč.)
Takže tedy - Naučit se přijímat i sám sebe, aniž bych cokoliv analyzoval. To pořád není úplně ono. Ale vycházet se z toho dá. Pomáhá mi v tom četba. Včera jsem po Faidrovi usínal tak sladce a s neuvěřitelně lehkou hlavou, že jsem sám nedokázal pochopit ten bezmála zázrak. Po dlouhé době můžu říct, že jsem se po probuzení cítil hůř než před usnutím. Fascinující. Navíc mě během dneška - nebo včerejška, ale to je jedno - napadlo, že jsem z těch svých mozaiek na chvíli vynechal X. Přestože sny o wrestlingu s ním, ať už to má znamenat cokoliv, jsou neodmyslitelnou součástí. I když možná ne nejvýraznější.
Takže tedy - Naučit se přijímat i sám sebe, aniž bych cokoliv analyzoval. To pořád není úplně ono. Ale vycházet se z toho dá. Pomáhá mi v tom četba. Včera jsem po Faidrovi usínal tak sladce a s neuvěřitelně lehkou hlavou, že jsem sám nedokázal pochopit ten bezmála zázrak. Po dlouhé době můžu říct, že jsem se po probuzení cítil hůř než před usnutím. Fascinující. Navíc mě během dneška - nebo včerejška, ale to je jedno - napadlo, že jsem z těch svých mozaiek na chvíli vynechal X. Přestože sny o wrestlingu s ním, ať už to má znamenat cokoliv, jsou neodmyslitelnou součástí. I když možná ne nejvýraznější.
Dnes je za mnou už i Gatsby. Naprosto nechápu, jak jsem mohl během jednoho týdne dočíst K majáku, přečíst Cukuru Tazakiho, Faidra a Gatsbyho. Zítra začnu Studnu osamění. Prý lesbický román - nemůžu se dočkat. A potom mám v plánu Jako zabít ptáčka. Ani nevím proč. Pokud budu mít pořád dost času, chci ještě Bovaryovou. Z celkem jasných důvodů.
O Gatsbym se nedá říct, že by přišel jako na zavolanou - aspoň ne nijak extra; ale v téhle době je každá kniha jako na zavolanou. Pomáhá mi udržet si odstup. Nezasahovat. Všechno nechávám podvědomí, ať si to vyřeší v čistotě. Ať neničím vědomím a nějakou příšernou cenzurou své možnosti. Nejvíc se mi ale líbí ta nekonečná otevřenost.
A nakonec i to, jak některé plané city slábnou. A pravé city jsou stále stejné, řekl bych.
O Gatsbym se nedá říct, že by přišel jako na zavolanou - aspoň ne nijak extra; ale v téhle době je každá kniha jako na zavolanou. Pomáhá mi udržet si odstup. Nezasahovat. Všechno nechávám podvědomí, ať si to vyřeší v čistotě. Ať neničím vědomím a nějakou příšernou cenzurou své možnosti. Nejvíc se mi ale líbí ta nekonečná otevřenost.
A nakonec i to, jak některé plané city slábnou. A pravé city jsou stále stejné, řekl bych.
Taky jsem si loupal vlašský ořech a podařilo se mi umýt si ruce dřív, než celé zčernaly.
(Měl jsem nápad, že bych jednu osobu pozval na Macbetha koncem září. Jenže to právě nemám dělat - téměř jistě jsem se přesvědčil, že tenhle kontakt má ležet čistě na druhé straně. Stejně jako kontakt se Střepem. A já se nejspíš musím zříct veškerého podněcování těch dvou. A především oddálit - ha, teď zas přichází! - ty pocity z jejich nezdaru. Mám pro ně nejspíš nejrůznější důvody, jenže to zas souvisí s tou mozaikou, kterou nesmím pokazit.)
(Měl jsem nápad, že bych jednu osobu pozval na Macbetha koncem září. Jenže to právě nemám dělat - téměř jistě jsem se přesvědčil, že tenhle kontakt má ležet čistě na druhé straně. Stejně jako kontakt se Střepem. A já se nejspíš musím zříct veškerého podněcování těch dvou. A především oddálit - ha, teď zas přichází! - ty pocity z jejich nezdaru. Mám pro ně nejspíš nejrůznější důvody, jenže to zas souvisí s tou mozaikou, kterou nesmím pokazit.)
Takže nic nového. Ale samotné setrvávání v tomhle stavu je možná to nejdůležitější a nejproduktivnější, čeho jsem za posledních několik měsíců a možná i let dosáhl.