Lana Del Rey, kterou, jak všichni víte, mám velmi rád, vydala dnes novou písničku, z čehož jsem jako vždy nadšený. High by the beach mě ovšem zvládla opravdu překvapit, což se Laně už dlouho nepodařilo. Honeymoon mě potěšila, stejně tak všechny písně z Ultraviolence (a u titulní písně toho alba jsem prožíval opravdu silné emoce), ovšem High by the beach zní konečně jinak.
Konečně proto, že změnu slibovala. Zatímco na desce Ultraviolence se oddala spíš pomalé hudbě silně ovlivněné alternativním rockem (ačkoliv z popu úplně nevybočila) a s písní Honeymoon v podobném stylu pokračovala, High by the beach přináší víc popovou Lanu, elektronicky podkreslenou, letní, vyzývající k pomalému tanci. Na konci písně se Lana nebojí ani pořádně prohnat hlas počítačem. Možná se tedy skutečně jedná o návrat k Born to die, přinejmenším ve smyslu posluchačské přívětivosti. Odchýlení od zažitého stylu by se možná dalo chápat i jako zápor a nepochybuji, že někteří to tak brát budou, podle mě je ale skvělé, že Lana ještě nezapomněla, jak udělat lehkou a chytlavou písničku, i když možná trochu na úkor své alternativnosti.
High by the beach podle mého názoru zručně kombinuje popovost, posluchačskou přívětivost a silnou atmosféru. Dokonce myslím, že by mohla Laně přinést komerční úspěch, kterého s deskou Ultraviolence nedosáhla. To je ovšem ještě ve hvězdách.
Ze začátku písně by se ještě mohlo zdát, že se jedná o celkem typickou Lanu, ale už tam je patrná jistá změna, která se naplno odhalí chvíli před první minutou s nástupem refrenu. Atmosféra skrytá ve zpěvu a silném rytmu pak odpovídá názvu písně - opravdu se můžete cítit mírně sjetě, což je ovšem jev, který provází velkou část Laniny tvorby; a nakonec na vás dýchne i ta pláž.