close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Špetka

26. července 2015 v 23:56 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Je toho tolik, o čem bych chtěl nebo mohl mluvit, ale kdykoliv se chystám začít, neřeknu nic. A tak mlčím i tady. Jsou věci, které by si zasloužily zachytit. Třeba to nádherné odpoledne s mou zlatovlasou Pistolnicí, Kopretinou (a dalším milionem přezdívek, které jsem jí asi kdy dal). Když se najednou objevila bouřka a v nás bylo tolik života, potom, co jsme někam odložili, aspoň na chvíli, naše vlastní bouřkové mraky a žaly.
Nebo zrovna tu chvíli před pár okamžiky, kdy jsem ještě ležel v parku na lavičce a koukal do nebe. Na jedné z těch laviček, kde jsem někdy před rokem poprvé poznal Střepa. A tentokrát jsem k tomu poslouchal Joannu a její Diver's wife a myslel na to, že si ji nechci pošpinit vazbou s něčím tak nízkým jako jsou ty mé nelásky.
Blížím se ke konci Islanďana. A už vím, že to byla neděle, kdy jsem se válel ve Vyšehradské trávě a sledoval mnoholístky.
Jenže to je možná tak všechno. Jen špička ledovce, ostřejší, menší a míň hmatatelná než kdy dřív, protože to pod hladinou je nevyslovitelné a uniká i mým marným snahám. Klidně bych si při lovení slov v těch chladných vodách nechal umrznout ruce, kdybych měl aspoň trochu naděje a víry, že to má smysl.
Občas bych dal všechno za minulost, za trochu toho kouzelného nadšení, za zbytek magického světa. Kam se poděl? Uniká mi poetika okamžiku, jestli něco takového skutečně existuje. A snad i víra v lepší zítřky. Bojím se toho velkého hrozného světa tam venku... i se vší svobodou, kterou poskytuje, napadá mě v autě někde za Čáslaví.
Kolik možností tu vůbec je? A proč si dokola opakuji jen nějakých pět? Vážně se toho můžu bát? Že bych nemusel být zas tak uvězněný, jak si chvílemi myslím?
(Jako by bylo něco jiného než žít s přítelem nebo žít úplně sám?)
Pak mě napadá, že je smutné, že babička zůstává na chalupě vždycky úplně sama a najednou se hroutí i ta představa, že nakonec budu žít sám.
Ale přeci jen možná trochu věřím sám v sebe. Že věci nějak zvládnu. Že nějak žít budu. Že už se o to postarám.
(Nebo třeba, že na té kráse vážně zas tolik nezáleží?)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama