Co se děníků týče, zrychluji. Můj mozek spolupracuje. Zdá se, že ochotně. Dokonce to začínám prožívat jako příběh. Schyluje se k druhé světové válce a člověk na to napjatě čeká - ale v denících zatím ani zmínka. Jen drobný náznak. Navíc jsem zjistil, že kdykoliv paní W. vydá novou knihu, třesu se strachy z recenzí - a pak jásám. Musím si přečíst Roky.
Když koukám na internet (ohledně Roků) a čtu si charakteristiku Vln, je mi zle. "Vlny - lyrický román je založen na promluvách šesti hlasů, evokujících proměny mořských vln." A potom asi hlavní zápletka Orlanda vyzrazená v jedné větě. Korunu nasazuje: "Paní Dallowayová je ráda na světě a svůj optimismus dovede předávat i druhým." Myslím, že narazit nejdříve na tohle, nikdy bych si Dallowayovou nepřečetl. Především mě ale mrzí, že Roky nejsou přeložené. Originálu se bojím, ale láká mě to. Vzdát se naděje, že za prázdniny toho přečtu tolik. Obětovat to Rokům a doufat, že tomu budu rozumět?
Zároveň si připomínám, jak moc mi chybí základní znalosti literatury. Nebo spíš, co všechno jsem nečetl.
Už se mi snad daří i zbavit toho pocitu, že to chci mít za sebou. Ale pořád to trochu trvá. Přeci jen se chci vrhnout i na něco jiného, na něco míň deníkového. A možná rovnou začnu tím Islanďanem, kterému chtěla matka ustřihnout prsty, když hrál na harmonium. Taky bych si rád přečetl Coelha. Většina lidí ho moc chválí a já tomu nevěřím. Pořád se bojím, že to bude líbivá ezoblbost. Třeba ne. Každopádně Racek, na jehož literární vkus docela dám, ho nemá rád (pokud si dobře pamatuji). Stejně tak T. Ale já mám tyhle "špatné" věci většinou rád.
(Právě jsem ve své sekané objevil kus skořápky od vajíčka. Vtipně to křupe.)
Deptá mě, že za chvíli zase přijde přítel. Má se vším problém. Například když si chci pustit Sibeliův houslový koncert.
Myslím, že bych měl ale zpomalit. Deníky mě pohltily a mám radost, ale dá se to považovat za odpočinek? Na každý pád je to příjemnější než se učit na zkoušky. Ale možná by mi víc prospělo dělat něco ještě míň namáhavého. Koukat třeba na krasobruslení (když teplej, tak pořádně).
Rozhodně se ale těším, až ty deníky dočtu. Píšu jinak. Jsem si vědom toho, že vždy podřizuju svůj projev tomu, co zrovna čtu, ale nevyhovuje mi to. Aspoň ne v tomhle případě. Nejvíc mi stejně dala Seraphia/Xenin, od ní mám nejspíš ten víc abstraktní a hodně emotivní způsob projevu. Možná trochu patetický - v mém podání. Její je vybroušený a upřímný. A kdy jsem upřímný já?
Z Coelha Alchymista ještě jde, ostatní je opravdu ezoblbost. Ale nutno říct, že jsem rovněž byla ve fázi (oba si na ni jistojistě pamatujem), kdy jsem tyhle ezoblbosti hltala. Záleží tedy v jakém rozpoložení zrovna teď jsi. Ještě jsem četla Bridu, kde už to trochu začíná zapáchat, ale jeden nápad se mi tam tak líbil (i když totálně neodpovídá jakémukoliv racionálnu a tomu, co vlastně navenek prezentuji já), že se to dalo i doceal přehlédnout. Nedoporučuji Aleph.
Já jsem zezačátku Deníků myslela, že to asi nikdy nepřečtu.. ale čím víc se blížila ta válka, tím to bylo silnější a víc mě to chytilo. A pak jsem si to zase naopak šetřila, protože jsem se bála, že to dočtu :)
Od Coelha jsem pár věcí četla. Asi se mi docela líbilo Veronika se rozhodla zemřít. Možná mi to bylo tak nějak v tu chvíli blízký :) Alchymistu jsem četla jako prvního, ale ta Veronika mi sedla víc. Pak jsem četla asi ještě dvě - ale myslím, že mě to nějak nenadchlo ani nepobouřilo :)
Co se týče poslechu hudby ve společné domácnosti, s tím jsem měla často problém. Někdy si připadám jako jeden z mála lidí, který prostě semtam potřebujou (a vyžadujou) ticho. A hlavně mě štve poslouchat něco, na co nemám náladu.. a rok od roku si připadám méně a méně přizpůsobivá...
Z Coelha Alchymista ještě jde, ostatní je opravdu ezoblbost. Ale nutno říct, že jsem rovněž byla ve fázi (oba si na ni jistojistě pamatujem), kdy jsem tyhle ezoblbosti hltala. Záleží tedy v jakém rozpoložení zrovna teď jsi. Ještě jsem četla Bridu, kde už to trochu začíná zapáchat, ale jeden nápad se mi tam tak líbil (i když totálně neodpovídá jakémukoliv racionálnu a tomu, co vlastně navenek prezentuji já), že se to dalo i doceal přehlédnout. Nedoporučuji Aleph.