Nevím, jak si vlastně ten narozeninový den okořenit. Čekáním na zápis předmětů, nejspíš, protože nic lepšího mě nečeká.
Dvacet dva
31. července 2015 v 0:59 | Grey.t | Zážitky a událostiNevím, jak si vlastně ten narozeninový den okořenit. Čekáním na zápis předmětů, nejspíš, protože nic lepšího mě nečeká.
Komentáře
Nemyslím si, že by se za ten rok u tebe nic nezměnilo, spíš to jen pořádně nevidíš, právě proto, že jsi pořád ty. (A je to jediné, co znáš. To mě trochu vyděsilo, nebudu lhát.) Možná jen chybí takové ty velké mezníky, které ti připomínají, že něco bylo a teď je to jiné.
Něco z tvého „já“ si třeba řeklo, že to chce pauzu. Všichni a všechno nejspíš potřebují občas „vypustit“, i když dobře chápu, že to může být dost frustrující, cítit se takto zaseklý, zvláště pak, když to trvá delší dobu. Já nevím, třeba zkus přestat řešit a dělat věci, co řešíš/děláš teď, pusť se do něčeho nového, v čem se posuneš a některé odpovědi na současné problémy se ti objeví samy, věci budou v pohybu. Nebo si zajdi k té psycholožce, nevypadá to, že bys neměl co říct. Mohla by tě postrčit správným směrem.
Grey tu je. Zbytek „tebe“ ho asi trochu odstrčil, utlačuje ho, ale nezmizel. Jen jsi poslední měsíce víc „lidský“ a ta tvoje „nadpozemskost“ (nebo, dejme tomu, sentiment) se trochu ztrácí. Ale to není špatně. Není špatné psát, i když si myslíš, že je to třeba zbytečné. Každý se někam vyvíjí. A co ty víš, jak to bude za týden, měsíc, rok?
Spousta věcí potřebuje prostě čas. Něčemu nestačí „jen“ rok, něco potřebuje daleko víc. Sám bys to měl vědět, když cvičíš :). Tak neupadej do deprese z toho, že se nic nemění. Pořád lepší mladá duše ve starém těle, než aby to bylo naopak, tedy minimálně podle mě.
Rád bych ten komentář odlehčil a popřál ti k narozeninám. (Facebook je na mě letos moc mainstream.) Takže ti přeju všechno nejlepší, hodně zdraví, lásky, trpělivosti, školních i životních úspěchů a všech těch věcí, které se tak běžně přejí. Věřím, že budeš i za rok (i za dva, deset, padesát) pořád stejně úžasný přítel nejen pro mě, ale i pro všechny ostatní. Snad se ti podaří vyřešit i alespoň část tvých záležitostí a za rok budeš psát ve veselejším duchu...:)
Ty mi dáváš, s tímhle svým rébusem. Datum zveřejnění dnes 0:59 - a až se zítra probudím, a poslední noc. Máš narozky dnes nebo zítra? Předpokládám, že dneska. Jestli ano, tak ti přeju jen to nejlepší a ať všechno o čem píšeš se vyvine tak, jak by sis přál. To, co tě trápí, aby zmizelo. To, co tě těší, aby zůstalo a ještě se to prohloubilo. To, nad čím marně přemýšlíš, aby se vyřešilo. Zkrátka, abys cítil že vedeš spokojený a naplněný život!
Já mám narozeniny za deset dní. A kulaté dokonce :/ A taky mě mrzí představa, že to bude prostě úplně průměrný den a nestane se nic výjimečného. Nevím, proč je to pro mě tak důležité, aby ten den byl speciální. Ale už teď jsem zklamaná, protože vím, že nebude.
Přemýšlím, že si třeba udělám někam výlet, nebo nevím. Mohla bych se pozvat na oběd
Někam do nějaký nóbl restaurace :) Vymysli si taky něco príma, ať máš pocit, že sis to užil. Něco, co neděláš každý den. Něco speciálního :)
Taky jsem teď s blížícíma se narozeninama v takové přemýšlecí fázi jako ty. A posouvání se v ní hodně figuruje. A dost mě ten "neposun" nebo posun k horšímu děsí. Představovala jsem si, že budu vést jinej život.
A taky mám pocit, že příští rok lepší nebude! Ale třeba můžeme vyvinout maximální úsilí a pokusit se si ho lepším udělat! Udělat ho míň zbytečným. Víc posouvacím.
To, co jsi napsal, že tě mrzí, že sis nevyřešil, si přece můžeš začít řešit teď! Víš, co chceš, co potřebuješ, takže směle do toho :) -- Vyřešit si X., vyřešit si Střepa, vyřešit si priority ve vztahu a v životě. (víš co chceš, to je základ, můžeš na tom pracovat.) Když ti vadí monotónost života, představ si, jak by měl vypadat, aby takový nudný nebyl. Jaké by to bylo? Co pro to můžeš (a chceš) udělat?
Pravá láska? Na které misce vah to momentálně mám? Věřím? A jak si ji představuju? Asi pořád stejně. Ale pořád míň věřím? Asi že mám moc idealistické a nenaplnitelné představy?
(Zajímalo by mě, jestli komentáře mají omezený počet znaků
)
Přesně tak. Začala jsem chápat, že se až moc let ptám na stále stejné věci, a že se odpovědi prostě nejspíš nikdy nedozvím, protože neexistují. Jenže já bych prostě potřebovala vědět alespoň něco. Nemusel by to být podrobný návod na život (i když to by bylo ideální), ale aspoň nějaké zásadní kudy nebo proč nebo jak...
Taky už jsem si to říkala tolikrát - Je těžké být mnou. Možná někteří, kdyby museli být mnou, by to už dávno zabalili:)
Připomnělo mi to oblíbené úryvek z jedné mé oblíbené básně
Život je tvrdej, pro toho, kdo je měkkej.
A chápu i ten závěr. Ač je všechno jakékoliv, někdy si nedovedu představit, že bych měla žít život bez té svojí "křekhosti", citlivosti, přemýšlivosti, sentimentality,...
A totálně totálně totálně jsem zamrzla. A už se to stává skutečností, že většina nových známých jsou mladší než já, na některých akcích často patřím k těm starším účastníkům... a pak se někde opiju a mám chuť líbat osmnáctileté holky a říkám si, že jsem na tohle už sakra stará. Ale stará jsem jen tím číslem, co mi za chvíli zase poskočí kupředu, ale uvnitř jsem pořád stejná holčička, jako třeba před třinácti lety.
[3]: Bludičko, hrozně moc děkuji za tak úžasný komentář a za to přání. A pochopila jsi správně. Měl jsem v úmyslu to publikovat už před půlnocí a nebo to vydat až během dneška, ale to by pak bylo matoucí ještě víc. Každopádně chápu, že když vyjde něco po půlnoci a mluvíš o zítřku, je trochu oříšek si to přelouskat.
Zítra se snad vyjádřím nějak komplexněji ke zbytku toho komentáře, stejně tak i k předchozímu komentáři od Kotěte, kterému rovněž ze srdce děkuji za krásné přání :)
[4]: A tobě taky děkuji a nijak kýčovité mi to nepřišlo :) ![]()
Ach jo, andílku, bylo by ode mě hrozně pokrytecké Ti tu teď napsat, ať si z těch myšlenek neděláš starosti a nejsi smutný, protože přesně takhle jsem loni na svoje narozeniny bilancovala taky (i když jsem si to nikam takhle hezky a systematicky nenapsala, tím spíš né na blog). A jako by každé další narozeniny byly čím dál depresivnější; letos bych je potřebovala nějak úplně přeskočit, abych si nevzpomněla na to všechno, co se zkazilo, tedy za předpokladu, že v té době už s tím budu aspoň trošku srovnaná... Asi nikdy nepochopím ty lidi, kteří mají rádi své narozeniny, těší se na ně a mluví o nich. Možná v dětství kvůli dárkům, možná v dospělosti kvůli pozornosti, možná kvůli zámince proč pozvat všechny své přátele dohromady a pořádně se při té příležitosti opít. Ale mě dárky a pozornost nezajímají a přátelé by se stejně nikdy nesešli (a já se neopila), QED, takže jediné, co na tom zbývá, je ten stísňující pocit, že zase utekl rok a já jsem nic nedokázala, plus ještě k tomu strach už měsíc předem, že ten den bude zase hrozné utrpení.... Tak doufám, že Tvé narozeniny byly nakonec lepší, než jak jsi popisoval. - A že Ti přátelé napsali. (o=0 A že další rok bude pro Tebe co nejlepší a nezapomenutelný. A promiň, že Ti to sem píšu až teď, ale v den Tvých narozenin, jsem si stihla přečíst jen několik odstavců. Což je neomluvitelné. xo=
"Jenže léčbu musí provádět lékař a kdo umí léčit tyhle hovna?"