Stačí zkouška z klinické dietologie a dělám půlce republiky nutričního terapeuta. (Zn. bez záruky, na druhou stranu jsem zachránil někoho od požívání 2 g bílkovin na kilogram tělesné váhy.) A najel jsem na ekologii. S čímž zjišťuji, že mě to opravdu nebaví. A že se to nikdy nenaučím. Můj mozek začal prázdninový režim už po fyziologii - a zbytek zkoušek ať si trhne.
Mám ještě jednu dietologickou radu. Nejezte segedín. Měl jsem ho k večeři a cítím se jak pátrací balón. Nebo jako Halina. (Proč mám tak rád Halinu?)
Mám taky chuť na vanilkový doutník. (Ach dědo, ty mě kazíš!) Protože rakovina jazyka a jícnu zní hrozně sexy, že?
Zítra mě navíc čeká kadeřnice. Už v devět, což znamená nechutně brzké vstávání (a já místo spaní píšu blog, bravo). Počítám, že od desíti budu oficiálně vypadat jako kokot. A nebo budu hrozně krásný. Aspoň pro těch pár lidí, kteří na mě z nějakého důvodu pějí ódy. Ne že bych jim věřil.
Společnici mi teď dělá neklidná diptera. Konkrétně asi Musca domestica. A mělo by to být samozřejmě kurzívou. Z fyziologie bych měl moc dobře vědět, proč je těžké zabít mouchu holou rukou. Ale je mi to jedno. Hlavně, ať už nebzučí.
(Už nebzučí. Překonal jsem zákony fyziologie. Nebo jsem superhrdina.)
Nic mi nepřipomíná, že před pár dny byl slunovrat a se mnou to ani nehlo. Začalo oficiálně léto a mé pohanské já před pár lety by neskonale slavilo, obnovovalo oltář, pálilo svíčky a já nevím co dál. Teď ani nevím, jestli ještě v něco věřím. Několik let jsem věřil v Boha, blížil se ke křesťanství a už to vypadalo, že na té cestě zůstanu. Ale vždycky to pak vyšumí někam do ztracena. A nezbyde vlastně vůbec nic.
Vedl jsem rozhovor s učitelkou houslí. Po dlouhé době jsme mluvili o ezoterice a já měl zas projednou výjimečný pocit, že se s vědou nevylučuje ani účinnost homeopatik. Ale ve skutečnosti je mi to ze všeho nejvíc asi prostě jedno. Nemůžu se dočkat, až se dostanu ke čtení. Až se pořádně nadchnu a dostanu se do té extatické mánie, kdy budu nezřízeně hltat slovo za slovem a v konečném důsledku snad i knihu za knihou. A že mám na prázdniny připravený pěkný seznam!
Třeba zas konečně začnu žít. A nebo na mě tradičně přijdou letní melancholie, budu se courat venku po nocích a poslouchat post-rock a mít zas pocit, že nic k ničemu není (a budu si při tom recitovat úryvky z Adama a Evy, dokud můj smutek nebude jako ze skla a zvonivý). Tak jako tak se na to těším.
Co byste doporučil mně, pane nutriční terapeute? Po státnicích jsem skončila na strašidelných 50 kilo. Doma mi přezdívají Miss Osvětim.