Vzpomněl jsem si, že nejvíc jsem minulé léto poslouchal asi Amy Macdonald. Když jsem nenápadně chodil kolem Střepova domu a tvářil se sám před sebou, že jsou to prostě jen procházky. Nemůžu ale tvrdit, že jsem neměl šanci. Nejspíš jsem se tehdy dokonce zachoval správně, nebo tak něco. Aspoň do té míry, do které to šlo. Ale nejspíš už se k tomu nechci vracet. A nebo jen jednou, za dlouho a pořádně. Probrat to všechno od začátku do konce.
Nesplnil jsem ani ten úkol, který jsem si dal pár měsíců zpět. Že si projdu všechny články od června a zjistím, kolik jich bylo o Střepovi. Ale nejen to. Zjistím také, kdy jsem začal znovu myslet na X. a všechny ty věci. Pomalu se se vším nějak sžívám a najednou mi to ani nepřijde.
Časy se každopádně mění a lidé také. Zajímalo by mě, jestli by se letos stalo to samé. Rozhodně to ale nechci zkoušet. Zas mi to přijde jako hrozně skvělé období, i když vím, jak mizerně jsem se některé dny cítil. Pořád jsem nezapomněl, že někdy to bylo prostě... na hovno. Měl bych si to připomínat, abych už nikdy nic podobného nevyhledával v té marné iluzi, že imaginární lásky mohou být krásné. (Mohou, ale jen pokud je to film od Dolana.)
Je hned vidět, že v životě nemám moc nového, když musím tolik vzpomínat. Dnes jsem se nesmírně nudil. Když se najednou nemusím skoro vůbec učit, netuším, co dělat. Co budu vlastně dělat celé prázdniny. (Nejspíš budu mít zas chuť se někde opíjet a popotahovat z cizích cigaret. Dělat morální vylomeniny. Nebo se vážně donutím číst. Hodně číst. Woolfovou (všechno!), Murakamiho a Bludiččin blog.
Jsem rád, že je pořád chladno. Nějak se už necítím na to horké léto. To když jsem se učil fyziologii a venku bylo tak nádherně. A já se chodil na chvíli projít, abych aspoň trochu nasál ten úžasný pocit, při kterém se vám téměř odpařuje i kůže. Přitom léto nesnáším. Nesnáším to vedro, před kterým se nejde schovat. Ale možná bych si ho teď trochu přál. Nebo ještě později. Až nebudu muset nic.
Teď bych měl především napsat paní Bé. A nebo jí nenapíšu a budu tvrdit rodině, že mě na prázdniny nechtěla. Ještě pořád se mi nechce chodit do laborky. A už vůbec ne až do Krče.
Nejlepší nápady na články chytám většinou když nejsem u počítače. Přesněji když zrovna nemám vůbec možnost si cokoliv poznamenat. A pak, když sedím a snažím se psát, píšu víc z nějaké povinnosti, než že bych potřeboval něco vyjádřit. Jsem teď nějaký moc hladký a nijaký. Ale zítra si koupím nutellu a všechno se spraví, protože si ji namažu na chleba a naučím se ekologii. potom si pustím třeba post-rock a připomenu si, že život dovede být neblaze blažený.
Ale teď prostě půjdu spát a radši nebudu myslet na žádná neblaha.
Muzes se opijet u cteni meho blogu :) Doufam ze budes i komentovat, abych mela dukazy, ze to ctes :) A taky male radosti :) Uzivej si volneho casu. Urcite vymyslis spousty cinnosti, jak si uzit prazdniny :)