close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

The earth is the universe's eyes

16. května 2015 v 19:04 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Ale něco ve mně mi říká, že by se mi možná chtělo brečet. Možná jen trochu. A možná trochu víc. Připravuji se na zkoušku z vývojové biologie a v hlavě mi kromě (nezajímavých) názvů různých mutací a proteinů a genů a bůhvíčeho, v čem se už vůbec neorientuju, zvoní velmi hlasitý zvon. A hlubokým zvonivým hlasem, který je zvonivý až to člověka bolí na duši (ať tu není málo patetických obratů), mi povídá, že zas končí jedno období života. Nejradši bych se vzteknul. Protože má období jsou poznamenána především věcmi, které se nikdy nestaly. A stát se ani nemohly. Jsou to období, kdy jsem čekal na katarzi, která nepřišla. Velmi silná a intenzivní obdoby velmi sterilní prázdnoty. Kterou rozptyluje jen pár věcí a ty té prázdnotě dodávají tak krásné odstíny. Ale celé je to jako kresba pastelovými barvami. Člověk má pocit, že je za záclonou, kterou by musel roztrhat.
Možná proto jsem čekal na každý čtvrtek. Snad jsem doufal, že právě ve čtvrtky se ta záclona roztrhne. Ale ne. A je to už druhé období, kdy tak lačně čekám na čtvrtky. A letos byl o důvod víc se na ně těšit. Co bude za rok?
(Za rok bude moje tělo hnít pověšené za krk na laně s velmi nepovedeným, ale co se učinku týče dostačujícím dračím uzlem... protože bude tak na nervy ze státnic a bakalářek a přijímaček a všech těch hnusů. A k tomu to přerušené studium na fildě, odevšaď čumící poplatky za studium a jeden vůl z vývojovky, který mi nedá pokoj ani ve snech, kdo ví proč.)
A v pondělí to všechno možná skončí. Bude to jako tečka. Kdo ví. Něco jako loňský zápočet z výpočetní techniky. Proč se moje hlava točí furt jen kolem fenyletylamínů?
Taky si najednou uvědomuju, jak divná je představa, že jsem se svým partnerem až do smrti. Jak ho mám vždycky po společně stráveném týdnu plné zuby. A jak se modlím, aby si našel práci... ne proto, že ji potřebuje.
Odlétají i strážní andělé a dobří holubi se ani za mák nevracejí.
A cokoliv vypustím z úst je trapné. Nechápu, jak to dělám. Dnes jsem vážně políbený nějakou postiženou múzou. Pokud může múze člověk něco takového přičíst.
Trochu i závidím těm jednoduše šťastným lidem. Jenže pak si říkám, že vypadám jako jeden z nich. S tím bezstarostným úsměvem na rtech. I když je za ním tolik dřiny. Štěstí je možná jednoduché, ale dobrat se k němu je ukrutná cesta.
Učím se navíc hvízdat. Ale vůbec mi to nejde. Zní to napůl jako přichcíplá meluzína.
Každý den před spaním si nakonec počítám, kolik zkoušek mi zbývá a jak si je co nejlíp rozprostříd po zkouškovém. A vůbec mi to nevychází. Začnu tím, že zkoušku, kterou odkládám od minulého semestru, si odložím na září. Protože proto. (Protože je to ekologie a já se ji nechci učit?) Pak si v duchu hlasuju, jestli napsat nebo nenapsat, i když je odpověď tak jasná. Dalo by se i říct, že je nabíledni. Ale co mi je do bíledne. Nesnáším, když ten odmítnutý jsem já. Potřebuji být ten odmítající. Jenže je to vždycky tak těžké a kdo ví, co se mi honí v hlavě a vůbec, prostě nedovedu přestat. Nikdy nedovedu přestat s těmihle věcmi. A pak už je pozdě a já jsem někde, kde jsem být vůbec nechtěl, protože jsem ignoroval všechny šance opustit rozjetý vlak. Nejen to. Já jsem ignoroval opakované nepřeslechnutelné hlášení, že se vlak řítí do záhuby. Jsem poslední cestující a musím se jenom smát sám sobě. A možná proto, že tohle dělám tak často (a někdo to nekončí zas tak hrozně, někdy jo), jsem tam, kde jsem.
A nějak podobně promeškávám i šance na pěkné zážitky, které by třeba pomohly k tomu zažít semestr, který by nebyl kreslený jen pastelovými barvami. Takže místo toho, abych se zachoval mírně společensky nevhodně a udělal něco, co jsem udělat opravdu chtěl, dál hučím Káje, která o to možná ani nestojí, do hlavy nějaké řeči. Ani nevím jaké, protože mi paralelně v hlavě běží rozvaha, nakolik divné by bylo běžet za Rezekvítkovou, když je to poslední přednáška vývojovky a máváme na sebe. A i když se světy nemění zas tak snadno, zrovna tohle mě mrzí. (A ještě bych cestou mohl shodit ze schodů - takže spíš schodit? nebo ze shodů? - vola z vývojovky za to přirovnání filosofie k botanice, které bylo dvojnásobně urážlivé, a taky za jeho hnidopišskou poznámku o souvětí). A taky se pak rozplynula šance, že si Rezekvítkovou odchytím aspoň při cestě z posluchárny. A místo abych se učil na zkoušku si vylévám srdíčko v článku, ze kterého mám pocit, že ani nikdy neskončí, takže mám srdíčko asi fakt plné a možná je to dobře. Protože prezentace z vývojovky čekají a stejně tak nekonečná úvaha o tom, jak namalovat gen a jak somit.
Protože já si prostě nemůžu užívat víkend jako normální člověk. A dělat někde něco s někým, kupodivu bych měl s kým a ten zbytek by se snad už nějak dostavil. Třeba jsem vážně šprt, ale tím pádem chci jedničku a prospěchové stipendium, které mi minulý rok vzala biochemie (díky Bohu za tu trojku) a pitomé O původu (tu dvojku jim nikdy neodpustím).
A abych pravdu řekl, fakt nevím, co si představit pod tím The earth is the universe's eyes, které všude tak nadšeně šířím.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ta Rezekvítková Ta Rezekvítková | Web | 17. května 2015 v 20:20 | Reagovat

Taky jsem přemýšlela, jestli mám za Tebou jít. Jenže pak jsem usoudila, že ještě určitě bude jedna přednáška.
Přeju Ti zítra štěstí u zkoušky, já jdu až za týden, teď se učím na parazitologii.
(Po státnicích třeba začnu komentovat zase nějak inteligentněji.)

2 grey.t grey.t | E-mail | Web | 17. května 2015 v 20:29 | Reagovat

[1]: Děkuji.
Je to škoda, že to takhle nevyšlo. Hodně jsem se těšil. Hlavně jsem nějak počítal, že po přednášce tě odchytím. Jenže když jsme přetahovali už deset minut, tak jsem si fakt nebyl jistý. Snažil jsem se nějak monitorovat, kdo odchází, abych kdyžtak vyběhl a dohnal tě, ale očividně neúspěšně. A pak jsem vyběhl, protože už jsem musel. (a na další přednášku beztak nepřišel přednášející)
Hodně štěstí s parazitologií a za týden i s vývojovkou. Já jsem z toho docela nervózní, protože mám pocit, že to nedám :D

(Rozhodně se nezdržuj komentováním, když tě čekají státnice! A držím ti palce - tedy pokud nejsi z těch lidí, kteří tvrdí, že to naopak nosí smůlu. Já věřím, že štěstí!)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama