Všehochuť

1. dubna 2015 v 22:09 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Poslal jsem X. omluvu. Čímž jsem trochu podkopal své domnění o tom, že celé to období střepů je úplně pryč. Na druhou stranu to může být prostě jen... definitivní tečka za vším. Udělat to, co jsem udělat měl a už to celé nechat být. (Kdo ví, jestli to být nechám.) (Tomu sám nevěřím.)
Znovu poslouchám CocoRosie. A cítím zas tu zvláštní náladu. All those beautiful boyz. Zítra i ve vaší posluchárně. I když pochybuji, že zítřek bude tak skvělý, jako minulý čtvrtek. Že vyjdu do školy bez bundy a všechno bude tak...
(...tak takové)

Probírám se svými minulými články. Abych je všechny správně zařadil do rubriky Střep. Nad něčím žasnu a nad něčím nevěřícně vrtím hlavou. A ze všeho toho přečteného se mě najednou nejvíc dotkne toto:
"Nejsem hrdina. Nejsem umělec. Jsem jenom prázdná kurva."
Kdo ví proč.
Je hrozné číst ty články, kde konstatuji, proč se chci rozejít. Když vím, že k tomu pak došlo. A že jsme bez sebe nevydrželi. (Že jsme se museli dát dohromady jakmile jsme se díky jeho bývalému setkali.) A že půl roku poté jsem s ním šťastný. I když je občas na zabití.
A že je to něco, o čem ani nedovedu psát. Prostě se milujeme. (A není to vůbec prosté.)

Co na tom, že můj zrak nenasytně hltá slastné pohledy na krásu jiných. Když je se mnou on, nezáleží na tom. Nezáleží na nikom, ať je jak chce hezký.
A teď už to vím. Že s ním chci bydlet. Že s ním chci strávit život. I když to znamená, že nikdy nezažiju rozverné bezstarostné úletové období. (A kdybych měl být intimní, že nikdy v sexu nezažiju to, co bych zažít chtěl.)

Z knihovny na mě stále hledí Deníky. A já pořád nemám dost odvahy se do nich pustit. Jako bych se bál, že mi změní život. (Je to Woolfová, jistě, že ti změní život.)
Asi víc než jindy se vztahuji k minulosti. Mám chuť číst Kroniku ptáčka na klíček. Nebo Kafku na pobřeží. Pod skleněným zvonem. Krysaře. Paní Dallowayovou. Nenapadá mě, co nového bych si mohl přečíst.

... jsem jenom prázdná kurva ...

(další směs o ničem)

Když nad tím tak přemýšlím... ale to už tu bylo..., cítím se trochu jako na začátku prvního semestru na fildě. Ale jinak. A jediné, po čem tento večer toužím, je zachytit atmosféru. A na to rovnou rezignuji.
Začínají mi zase od strun tvrdnout bříška prstů.
Je to těžký, nemít najednou tu možnost vidět se, kdykoliv chcete. Mám možná víc času pro sebe. Po tom jsem tak dlouho toužil. Ale nakonec nestačí říct přijeď. Jenže tak to v životě chodí. Všichni jsme na něco vázaní. Nakonec jsme taky jenom otroci. Se zdánlivou svobodou. Můžeme si koupit, co chceme. Ale na to lepší mít nikdy nebudeme. A nakonec nám to k ničemu není, protože dřeme jak psi a pak spíme. Čeká mě ještě pár hezkých let a pak... kdo ví. Jenže život není zas tak zlý. Jen to vidím moc černě.

Nemám teď chuť se usmívat. Jen tak nepatrně. Protože takové je štěstí v hudbě. Nepatrné, ale v té nepatrnosti o to silnější.

Občas mě vážně mrzí, že nejsem takový ten bezstarostný hloupý puberťák. (Momentálně mě možná nejvíc mrzí, že už nejsem puberťák?). Mám zas trochu chuť udělat něco šíleného. Vytočit náhodné číslo a dělat si z lidí srandu. Dělat si z lidí srandu jakýmkoliv způsobem. Ale s někým.
Kde jsou ty doby, kdy bych po lidech dokázal házet vajíčka a netrápit se tím?
(Dobře, takový jsem nikdy nebyl. Když už dělám blbosti, tak se tím pak užírám.)


A taky jsem při tom pročítání starých článků zjistil, že jsou nechutně dlouhé. Takže nebudu čekat, až mě napadne něco fakt dobrého a prostě to tu utnu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Infinity Infinity | Web | 2. dubna 2015 v 1:20 | Reagovat

No páni! Tolik pocitů v jednom článku. Tak nádherně svoje niterní pocity umíš popsat, že mě tvůj článek naprosto uchvátil. To, co tu popisuješ je opravdová láska. Je to tak silný cit, že člověka dokáže úplně místy i vyždímat.
Jinak máš úžasný vkus na knihy. Krysař? Naprosto brilantní kniha. Knihy od Murakamiho? Zbožňuji. A Paní Dallowayovou se akorát chystám číst, mám ji nově půjčenou z knihovny. To je mi ale náhodička! :D

2 grey.t grey.t | E-mail | Web | 3. dubna 2015 v 22:49 | Reagovat

[1]:
Paní Dallowayová je zvláštní. Vlny jsou ale asi lepší :)
Děkuji :) Moc mě těší, že jsi z toho článku získala takové dojmy :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama