Spasitel

7. dubna 2015 v 0:05 | Grey.t |  Zážitky a události
Sedím v autě. Je noc. A přemýšlím o tom, jaké to je, řídit za tmy. Veze mě Xenin a já si představuji, že hraje Lana. A je to jednoduché. A krásné. Svět má smysl, i když nemáme cíl. Mluvíme. (O čem?) Padá mi kámen ze srdce. Protože nic není tak těžké. (Vždy s ní.) Mám žaludek plný sushi, pouštíme hudbu. Nahlas! A otevřená okna. A lidi, co nic nevidí.
Nemusím se bát. Radši sním o Detroitu. A Xeninovi v Detroitu. (A o Only lovers left alive.)
Trávím dopolední alkohol. A dopolední šoky. Jsou lidé, bez kterých dovedu žít. Tak holt budu muset. Budu se muset smířit s tím, že jsem se omluvil. Je to jedna z mála správných věcí, které jsem v poslední době udělal. Udělal jsem to a dál na to (bez prominutí) seru.
Člověk si musí vybrat. Nemůže sedět jednou prdelí na dvou židlích. A já se o to pořád snažím. Chci mít všechno. Ale moc dobře vím, co bych si měl vybrat. (Tebe.) A vzdát se všech přeludů. Těch krásných, i těch, které se poskrvnily realitou.
Učí mě o chlorózách. O minerální výživě. O neuronech. O spoustě věcí, které jsou mi k ničemu. Ale nikdy mi nikdo neřekl to hlavní. Jak žít. Jak správně žít.
Ale nezáleží na tom. Ne když sedím v autě s Xeninem a mluvíme. (O čem?!) Spasitel se dostavil v této podobě. Možná, že vždycky člověku ještě něco zbyde. Ještě ho něco čeká.
Maluju si růžově budoucnost.
A záložní variantu. Zadní vrátka proti šílenství. Protože vím, co miluji. (Ale nenchám se tím zabít.)
Propast hledí do mě a já odvracím zrak.
A melu filosofické sračky. (Teď, ne tam. Tam stále: O čem?)
Realita se dá tříštit. Dá se dělit. Dá se překroutit a všechno je jinak. Ale teď je před námi jedna cesta a vede vždy na stejné místo. Totiž přesně na to, na které potřebujeme. (Myslím na Smoga a na River guard. Na písničku, kterou bych poslouchal, kdybych jel v noci autem. Sám. Daleko. Za město, na které bych pak koukal. A tam bych seděl a oddával se těm svým smutkům.)
S některými lidmi je ten čas prostě super. A výjimečný. Až to nejde vyjádřit. A tak vždy jen slibuji, že "o tom napíšu článek". Když ho píšu, podstata mi uniká. Protože podstata zůstala v tom okamžiku. Během jízdy.
Možná si ponesu šrámy na srdci. Ale jako vždy mi nezbývá než věřit. A vybrat si. Tentokrát správně. (Prosím Boha. I když je nevyzpytatelný.)
A pak jsem bez tíhy. Aspoň na chvíli. Mluvím. (O čem? Melu blbosti.)
A jedeme. Někudy.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ta Rezekvítková Ta Rezekvítková | Web | 7. dubna 2015 v 11:03 | Reagovat

Já si asi budu muset zavést nějaký sešit, kam si budu zapisovat všechny věty z Tvých článků, co mě nějak osloví.
V lecčems jsi moudřejší než já - nebo možná jen prostě míň v depresi :)

2 grey.t grey.t | E-mail | Web | 7. dubna 2015 v 13:20 | Reagovat

[1]: já bych to s tou moudrostí nepřeháněl :-D spíš to bude tou (ne)depresí :-)

Děkuji, moc mě to těší, že tě některé věty něčím oslovují :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama