No more beautiful boyz

9. dubna 2015 v 21:42 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
První absťák po okukování krásných lidí. Kluk, pro kterého ještě nemám vymyšlenou přezdívku, dnes nepřišel. Nemohl jsem ho obdivovat.
(Doufám, že si nevšiml, že ho očumuju.)
(A když to tak čtu, vypadá to, že čtu blog třináctileté blbky, co miluje růžovou barvu.)
A teď si představte, že jste tohle vůbec nečetli a pokračujte dál.

Zítra jedu za paní s bakalářkou. Budu jí říkat paní Bé, protože je to kratší. Takže jedu za paní Bé. A paní Bé se mě možná bude na něco ptát. Koukám se, čemu se věnuje oddělení, které vede. A snažím se naučit co nejvíc o NMDA receptorech (jejichž název se mi tak trapně plete s MDNA...)
A pak budu muset učitě číst nějaké články.
(Nějaké hrozné články - add a little drama...)
Mám pocit, že mě dohání dospělost a zodpovědnost. A že se tomu chci vyhnout.
Že mě chytá za pačesy moje budoucnost. Brr.

Radši bych se zahrabal do peřin, odejmul od sebe tyhle hroznépovinnosti. A jen dlouho ležel někde ve svém vlastním světě.
Rád bych, aby ze mě někdo vyjmul spoustu věcí.
Celou historii s X., například.

Nemám rád, když mě někdo ruší od rozjímání na lavičce na Malých albertovských schodech. Když koukám na Vyšehrad a čekám na zvonkohru. Nebo i když jen tak svačím.
Nejkrásnější jsou na chladném začátku jara. (Začátku?). Když tam ještě nikdo nesedí. Nehlučí.
A v úterý mě zvonkohra zradila. Neslyšel jsem nic.
Zároveň tam na někoho čekám. Na někoho nevšedního. Kdo se na mě usměje a rozzáří mi den.
(Dnes se na mě někdo usmál. A rozzářil mi den.)

Pomalu jsem zapomněl, co to je bolest. Taková ta psychická. Ne ta, kdy je vám nepříjemně a špatně. Ale ta, kdy to fakt bolí. Intenzivní úzkost, strach, panika, touha utéct, touha zabít. Potlačené i nepotlačené agrese. Smutky, které si ani nechcete připustit. Všechno v jednu chvíli. A k tomu zlost nad tím, že to všechno kvůli někomu, kdo za to nestojí.
Až budu mít příště pocit, že mě něco trápí, měl bych si vzpomenout na to, že mě to může taky trápit tak moc.
(Třeba bych pak neposílal omluvy lidem, u kterých je to prostě jen zhovadilost a ne ctnost. Na druhou stranu jsem udělal - aspoň v jistém smyslu - něco správně. I když jen jedinou věc v celé té záležitosti.)

Lhal bych, kdybych ale popíral, že mi onen přednáškový idol (ano, použil jsem slovo idol, od té doby, co jsem si přečetl první Bravo je to můj sen) chyběl. Takovým tím způsobem... jako když jste závislí na fenyletylaminu. A taky trochu adrenalinu. A serotoninu. A dopaminu.
Prostě na hormonech.
Na těch pěkných hormonech, které se uvolňují, když vidíte pěkné lidi...
Svět viděný rozšířenou zornicí je jiný. Dnešek se odehrál v podivně vybledlých barvách. Ať už je to vina téhle malichernosti... nebo prostě únavy, stresu a toho, že se prostě nic nedaří.

Mám chuť na sushi. Měl jsem ho v pondělí s Xenin. A nějakým způsobem se mi ta slast z něj vypařila z hlavy. Poprvé je vždycky jen jednou...

Cítím se nějak vyždímaný.
A přemýšlím, proč je tolik lidí od nás ateistických. A proč si vůbec myslí, že jsou díky tomu něčím lepší. (Nejsou. Jsou jen omezenější.)
Víte, říká se, jak jsou věřící hrozně netolerantní. Ale zkuste se někdy zeptat vědců na Boha. Tomu se TEPRVE říká netolerance.
Protože na co demokracii a svobodu názoru, když můžeme mít autokracii vědy.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ta Rezekvítková Ta Rezekvítková | Web | 9. dubna 2015 v 23:40 | Reagovat

Víš, proč jsou u nás všichni ateisté? To nenávistné prostředí prostě jednoho krásného dne jejich víru přemůže, to uvidíš časem (nebo ne - nepřeji Ti to, ale...). Mě už to taky přemohlo.
Koukám, že ani dnes pátrání nepokročilo.

2 Ta Rezekvítková Ta Rezekvítková | Web | 9. dubna 2015 v 23:44 | Reagovat

A prosím Tě, nic se na zítřek neuč. Já jsem se v panice našprtala snad celé přepisy z obecné parazitologie a na nic se mě neptali. Jenom na to, jestli bych chtěla to a to téma, tak jsem řekla, že ano, i když jsem o něm nevěděla zhola nic. A bylo hotovo.

3 stuprum stuprum | Web | 10. dubna 2015 v 0:25 | Reagovat

Tak si užívej a těš se na sushi.

4 Svejk Svejk | 10. dubna 2015 v 4:48 | Reagovat

Kazdy clovek veri. Kdo rika, ze ne (opravdu? :D), stejne to s nim jednou sekne....

5 grey.t grey.t | E-mail | Web | 10. dubna 2015 v 10:34 | Reagovat

[1]:[2]: : Pozdě, už jsem se učil :D Sice si skoro nic nepamatuji, ale aspoň mám pocit, že budu vědět, o čem přibližně mám tu práci psát a co se v té laboratoři vlastně dělá... :)
Pátrání nepokročilo. Doslova mi přišlo, že v té posluchárně není vůbec nikdo a že je taková pustá. Několikrát jsem se rozhlížel, jestli třeba něco neuvidím, a neviděl.
Já doufám, že mě to nezlomí... zatím mi to prostředí ani tak nenávistné nepřijde. Jen mám trochu pocit, jako bych byl křesťan ve starém Římě a musel se mít na pozoru, abych neskončil v aréně se lvem.

[3]: Na sushi se těším vždycky :)

[4]: To je pravda :)

6 Willy Willy | Web | 13. dubna 2015 v 1:45 | Reagovat

Tak hlavní je, že se Ti to neplete třeba s MDMA. :-D

7 grey.t grey.t | E-mail | Web | 13. dubna 2015 v 11:12 | Reagovat

[6]: S tím totiž nemám zkušenosti :-D každopádně podle MDMA se jmenuje MDNA :-D Navíc tam chybí to N

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama