Nemam název, nechci mít název, sere mě název.

16. dubna 2015 v 13:04 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Začínám nesnášet čtvrtky. Protože od toho dokonalého čtvrtka není žádný takový. Není ani z poloviny takový. A když jdete nachcípaní do školy (napsat si test, který jste mohli mít už týden napsaný, ale vyučující je....), tak zákonitě nesnášíte všechno. I čtvrtky.
Vlastně jsem si po probuzení myslel, že mě čeká celkem zajímavý den. Dokud jsem nezjistil, že mě ráno obdařilo svůdným chraplákem. A že mi je střídavě hrozné vedro a hrozná zima. (Nejčastěji mi je zima, když jsem hodně oblečený. A vedro, když jsem svlečený. Protože proč ne.)
Zdálo se mi, že jdu do školy. Potkávám spolužačku, která mi říká, že mi drží místo. Přednáška z vývojovky se odehrává v divné místnosti. Koukám na školní lavice a přemýšlím, které místo mi drží. Vedle přichází kluk z vývojovky a ptá se, jestli je tu volno. Já něco zmateně povídám, než mi dojde, žese dá sedět z obou stran lavice. Sedáme si vedle sebe a já odcházím na záchod. Tam je jeden kovový pisoár, jedno umyvadlo, neprakticky nízká záchodová mísa a odpadkový koš. Z nějakého důvodu se našteluji k odpadkovému koši (u pisoáru stojí nějaká slečna...?). Když zjistím, že odpadkový koš je odpadkový koš, snažím se nenápadně přemístit k pisóráu. Skrz velké okno koukám na dvůr, odkud mi mává spolužačka, se kterou se sice zdravím, ale nikdy jsem s ní nemluvil. Mávám jí a je mi to trapné. Ona nepřestává mávat. Ještě než jsem vešel do posluchárny, napomenula mě, že mi minule mávala a já jí nemával. Tak zuřivě mávám a doufám, že mě vidí a mávat přestane. Pak mi (díkybohu?) zvoní budík a já se přesvědčuji, že dnešek bude fajn.
Na záchodech v prvním patře Albertova 6 jsou okna otevřená dokořán. Hned potom potkávám spolužačku, se kterou se zdravím, ale nikdy jsem s ní nemluvil. Dvakrát pozdravím a čekám, co bude dál.
Dál už ale nic jako ve snu není. Mně dochází, že přečkat celý den ve škole bude utrpení. Prosmrkám dva balíčky papírových kapesníčků a pohledem vyhledávám kluka z vývojovky a potenciální Rezekvítkovou. Pak rezignuji a utápím se v sebelítosti maroda, zatímco přemýšlím, jak vydržím zbytek dne s jedním balíčkem kapesníků.
Po odchodu z přednášky vidím kluka z vývojovky. Má vlasy sepnuté do culíku. Hrůza. Během toho pětisekundového pohledu mi dochází, že to nevypadá tak zle. ne na něm. (Přitom tenhle styl účesu vypadá hrozně na každém, nebo ne?). Dávám se na útěk, protože si přijdu na hovno. Všechno mi přijde na hovno. A když jdu po Albertovských schodech (kdo proboha řekl, že jsou malé?), přijdou mi nejvíc na hovno ty schody. Ony taky nejvíc na hovno jsou. I kdybych náhodou měl dobrý čtvrtek.
Je sluníčko. A je to na...
A najednou mi dochází, že tu nemám žádné kamarády. Že ve své blízkosti vůbec nikoho takového nemám. Nikoho, s kým bych mohl nadšeně sdílet, že Dolores O'Riordan chystá album s Angelem Badalamenti. A že je to asi nejlepší věc, jaká se mi od začátku roku udála. A kdybych to náhodou s někým sdílel, nezajímalo by ho to. Proč jsou vlastně všichni, se kterými se můžu bavit o takových věcech, tak daleko?
(Během jednoho týdne se mi po několikáté stalo, že mluvím k někomu, kdo mě začne úplně ignorovat a mluví na někoho jiného. Wow. Buď se poslední zbytky mých komunikačních schopností definitivně vytratily a jsem zas stejný sociální debil jako na gymplu, nebo nevím. Nebo jsem je nikdy neměl a akorát jsem měl růžové brýle na očích.)
Někdy v průběhu dne mi dochází, co mě tak fascinuje na klukovi z vývojovky. Vypadá šťastný. A možná to mě fascinuje na všech krásných lidech. Že vypadají šťastní. Nebo nevím. Já dnes zákonitě musím vypadat příšerně. Protože se taky příšerně cítím. A nechal jsem si doma lugolův roztok ke kloktání.
Aspoň něco ale. Mám z krku Veselovského. Můžu vesele číst něco jiného. Třeba učebníci od paní Bé, abych si mohl vybrat bakalářku. Nebo se taky můžu zavrtat do postele (až po testu), na všechno a na všechny se vysrat a udělat si den volna.
A třeba si i dovolit nemít náladu na přítele, který za to všechno může. (Protože od něj jsem se nakazil.)
Kdyby to neznělo tak hrozně pateticky, napsal bych, že můj nejlepší přítel je blog.
A vůbec. Mám fakt chuť jenom nadávat. Mám hlavu jako balón ucpaný rýmou.
Jo a taky jsem platonický gerontofil.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zita Zita | Web | 16. dubna 2015 v 13:12 | Reagovat

Já mám taky někdy takové pocity, že jsem doma jakési páté kolo u vozu. Jako, že moje řeči nikoho nezajímají.

2 Ta Rezekvítková Ta Rezekvítková | Web | 16. dubna 2015 v 15:09 | Reagovat

Mohu Tě ujistit, že na Tu Rezekvítkovou ses dnes dvakrát podíval a cestou do jiné budovy jsi proběhl sotva půl metru od ní. (Už mě ta hra na schovávanou poněkud přestává bavit. Příště na Tebe třeba taky zamávám.) Ale chápu, že něco takového Ti náladu nezlepší. Snad jsi tedy alespoň trošku škodolibý a pomůže Ti fakt, že já také už tři dny chrchlám, v krku mám struhadlo a utápím se v melancholických náladách.
Na vysoké se spřízněné duše hledají poměrně snadno, ovšem musíš být na to správný, extrovertní typ člověka.

3 grey.t grey.t | E-mail | Web | 16. dubna 2015 v 16:20 | Reagovat

[2]: A nebylo to náhodou nad těmi schody? Neměla jsi náhodou dlouhé tmavé rozpuštěné vlasy? A nechodíš na Novověkou filosofii a vědu? Protože pak bych věděl! :D
Vlastně mi to náladu zlepšilo. Je to takové drobné dobrodružství :)
Víš, že mě to vlastně nepotěšilo? Škodolibě bych to přál spíš jiným lidem :D Mimochodem, prý pomáhá kloktat dvacet kapek lugolova roztoku ve sklenici vody. (Předepsala mi to doktorka a mám hroznou radost z toho, že kloktám lugolův roztok :D )
Snadno? Já mám pocit, že jsem tedy asi špatný typ člověka, protože se mi to nedařilo ani na fildě, ani tady. I když se vlastně bavím se spoustou lidí... Nějak to není ono. Protože já jsem buď extrovert, ale hodně špatný potom (spíš divný) a nebo introvert :D  Pak jsem taky divný, ale nikdo to neví... :)

4 grey.t grey.t | E-mail | Web | 16. dubna 2015 v 16:37 | Reagovat

[1]: To mě mrzí. Zvlášť doma by se člověk měl cítit jako mezi svýma.

5 Ta Rezekvítková Ta Rezekvítková | Web | 16. dubna 2015 v 16:57 | Reagovat

[3]: Novověkou filosofii a vědu jsem měla loni a narozdíl od většiny lidí jsem na ty přednášky a chodila. Vlasy mám dlouhé, ale spíš světlejší. A potkali jsme se hned u východu z Albertova 6. Obávám se, že na mě nemáš nejmenší podezření...
Já jsem na tohle taky špatný typ člověka - mohu si ve škole povídat se spoustou lidí (a ani to moc nedělám), ale nikdy to nejde zvlášť do hloubky. Je to škoda.

6 grey.t grey.t | E-mail | Web | 16. dubna 2015 v 17:33 | Reagovat

[5]: Tak to jsme se museli potkávat i tam, protože já je odchodil snad všechny. (Letos tam občas chodím jen tak, byla to skvělá přednáška.., ale bohužel jsem letos nestihl Mikuláše Kusánského, takže snad zas za rok :D )

Aspoň vím, která z vás to není... jen nechápu, proč  se na mě ta tmavovlasá slečna tak často usmívá teda :D
ale možná pořád tuším! :) (Tedy jen pokud tvé křestní jméno začíná na V. Jinak už mi došly ty tipy založené na účastnících praktik :( )

7 Ta Rezekvítková Ta Rezekvítková | Web | 16. dubna 2015 v 18:12 | Reagovat

[6]: Mikuláš Kusánský mi byl asi ze všech tam nejsympatičtější, takže chápu, že tě mrzí, žes to zmeškal (ale nevím, jestli ve třeťáku nebudeš mít jiné starosti).
V tom případě jsi mi na stopě - koneckonců sis mohl odvodit z mé přezdívky. Nezapomeň, že jsem nadšenec do botaniky a latinských názvů.

8 grey.t grey.t | E-mail | Web | 16. dubna 2015 v 19:37 | Reagovat

[7]: Mně přišel naprosto kouzelný. Ještě se mi hrozně líbil Berkeley. Už jen tím, že byl Ir :D
(Asi budu, ale s trochou štěstí to zvládnu :D )
Vlastně mohl, ale nenapadlo mě to :( A možná i napadlo, ale říkal jsem si, že ještě ne...

9 bludickka bludickka | 17. dubna 2015 v 11:57 | Reagovat

Když je člověk nachcípanej a musí fungovat, tak to nestojí za nic. Máš zvláštní sny, fascinuje mě, že to má hlavu a patu :) Kluk z vývojovky má dlouhý vlasy jo? Tak ten by se mi určitě taky líbil :) Nejlepší přítel blog.. mně už to ani nepřijde patetické, ale prostě jako skutečnost. Brzy se uzdrav!

10 grey.t grey.t | E-mail | Web | 17. dubna 2015 v 13:48 | Reagovat

[9]: Máš pravdu. Ale dnes už se mi trochu fungovat daří. Uklidil jsem si pokoj, abych marodil v čistotě :D
Jo, otázka je, jestli tu hlavu a patu to nemá jen proto, že mi je třeba nějak zkresluje vědomí nebo tak.
Ano, má. Teda celkem dlouhý. Hezký. Nevím, jestli by se ti líbil, ale asi by i mohl :D
No když já nechci, aby to byla skutečnost.
Děkuji! :) Pokusím se, hlavně se pokusím co nejdřív odepsat na mail :)

11 Lilien Lilien | 17. dubna 2015 v 18:37 | Reagovat

Mám tendence to všude cpát, ale... já můžu být tvá kamarádka! :D Už jsem z Prahy! :D

12 bludickka bludickka | 18. dubna 2015 v 10:37 | Reagovat

Taky nechci, aby to tak bylo. Ale nevim, co pro to udelat.
Tak ho nekdy nenapadne vyfot :)

13 Ta Rezekvítková Ta Rezekvítková | Web | 18. dubna 2015 v 17:21 | Reagovat

[8]: Tak já s tím máváním ještě počkám...

[9]: Jestli pomůže názor děvčete, tak mně se tedy kluk z vývojovky příliš nelíbí. (Konečně vím, o koho se jedná. Boty byly velmi dobrým vodítkem.)

14 Alétheia Alétheia | 18. dubna 2015 v 19:31 | Reagovat

Ale ne, to je mi líto... Úplně to chápu. Taky tu nemám žádné kamarády. Především žádné kamarády, kteří by tu zůstávali přes víkend, a už vůbec žádné kamarády, kteří by se zajímali o vědu a svět kolem sebe. Připadám si jako v izolaci uprostřed potenciálních blbců. A to samozřejmě není pravda. Ale nejspíš trošku možná vím, jak se cítíš. Protože je to úplně k ničemu, nemít kamarády. Tak jsem se včera 3x snažila telefonovat... A nikdy to nevzala. xo=
Pak, co se týče Albertovských schodů - myslím, že kdybys měl skvělý čtvrtek (což je samo o sobě oxymóron, protože čtvrtek vždycky byl a vždycky bude ten úplně nejdebilnější den v týdnu, který se nepovedl prostě ještě nikdy...!), tak bys ty schody zbožňoval. Jednou jsem zachránila žabičku a odnesla ji přesně tam. Teda ne přímo na ty schody, ale tam vedle, kde bylo aspoň trochu prostředí, po kterém by nejezdila auta a nechodili lidé (strmý svah porostlý nějakými přízemními dřevinami). Měla jsem z ní vážně skvělý pocit. A už si ani nepamatuji, jaký to byl den v týdnu, jen vím, že jsme straaašně dlouho čekali na zkoušku z Vodních ekosystémů. A bylo moc krásně. A byla jsem plná radosti. První polovinu toho dne. (o=0 Takže i schody byly plné radosti....
A moc mě těší, že Dolores chystá desku. (o=0 To vskutku potěší. A taky mám pocit, že všichni takoví lidé jsou moc daleko.... Pak to nemáš ani s kým zapít! To je na *****. (Ale Albertovské schody podle mě ne.)
A určitě si udělej dnů volna víc. Dokud nebudeš zdravý. Já už jsem taky skoro zdravá. A jdu zpátky k psychopatologii. (o=0 Pááá!

15 bludickka bludickka | 20. dubna 2015 v 13:13 | Reagovat

[13]: Nejvíc by pomohla fotka :)

16 grey.t grey.t | E-mail | Web | 20. dubna 2015 v 18:37 | Reagovat

[11]: Já vím, beru to na vědomí! :D

[13]: Nemusíš čekat, teď, když jsem si tak na 99 % jistý :)
(Boty u gaye nemohou být dobrým vodítkem, vždyť průměrný gay má kdovíkolik párů bot a furt je střídá! Kam se já hrabu se svýma třeba botama :D )

[14]: Já ale jeden skvělý čtvrtek měl! :D To je právě to. Proto pořád čekám, jaký bude ten další.
To s žabkou je pěkné. Já tam vlastně asi nikdy ty žáby neviděl, ale často o nich slýchám. A to tam občas sedávám a rozjímám.
Už zdravý být musím :D A doufám, že ty už jsi plně zdravá :) hodně štěstí :)

[15]: Ehm, víš, že nejsem zdatný v tomhle tajném fotografování? :D Ale takhle si ho aspoň můžeš představovat krásnějšího! :D

17 Alétheia Alétheia | 24. dubna 2015 v 22:34 | Reagovat

[16]: To Ti přeji! Pro mě Čt zůstává Dnem Hledání, protože jsem ještě za ta léta nedokázala najít, čemu by měl být zasvěcený, zatímco ostatní dny v týdnu už dávno dokonale dávají smysl. Ale všimla jsem si, že čtvrtek bývá vždycky špatný. A nikdy se na něj nijak netěším.
No, našla jsem ji před patologií. To není dobré prostředí... Byla to prý ropuška. Byla tak malinkatá, že mi roztomile lezla po ukazováčku. A byla to moje první žabička, kterou jsem kdy vzala do ruky. Předtím jsem se jich štítila, teď je najednou zbožňuji jako všechno ostatní (a kdyby nebyly moc velké, tak bych je klidně chovala znovu a znovu). PřF člověka fakt změní. (o=0 A hrozně moc si toho vážím. Dala bych Ti sem její fotku, i když nic moc (z mobilu), ale nejde vkládat fotky do komentářů a mailem se mi nechce spamovat... Ono to vlastně není důležité. (o=0
To jsem ráda. Ovšem, já jsem nejzdravější. (o=0

18 grey.t grey.t | E-mail | Web | 25. dubna 2015 v 10:34 | Reagovat

[17]: Já nemám žádný den ničemu zasvěcený. Buď se podaří, nebo se nepodaří. Ale zní to jako dobrý nápad, zasvětit každý den něčemu.
Před patologií? Wow. Chudák žabka :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama