Cyrilová Metodějová
6. dubna 2015 v 12:53 | Grey.t | Zážitky a událostiKomentáře
[1]: Když ta chyba byla fakt hrozná. Choval jsem se jako vůl. A pokud to dopadne špatně, tak si to stejně zasloužím. Jen mě mrzí, co svou blbostí můžu ztratit. Ale můžu si za to sám...
[2]: Nevím, co přesně se stalo, ale taky dost záleží na tom, jestli si vůbec necháš odpustit. A jestli si tuhle chybu odpustíš sám. Snad to dobře dopadne.
(Ještě jsem chtěla napsat, že "Nohy mi neslouší." je strašně roztomilý překlep. Neopravuj ho, prosím.)
[3]: Nechám ho tam, stejně jsem většinou líný překlepy opravovat :)
Kdybys chtěla, rozepsal jsem se a napsal to, ale nechci ti to tady vnucovat, stejně se tím nic nevyřeší.
(Jinak Princ na bílém polystyrenu je hrozně nádherný článek. Včera jsem se pod něj asi půl hodiny snažil napsat komentář a nevěděl jsem, jak na to...)
[4]: Hledala jsem to, ale bohužel se mi ten článek nepodařilo najít. Asi je skryt někde v hlubinách blogu. Když mi řekneš, kde, ráda si to přečtu.
Nevím tedy, co je na tom článku nádherného. Jsem občas poněkud znechucená z toho, co dělám. Mám pocit, že se mi poslední dobou strašně rozostřila hranice oddělující dobré a špatné.
[5]: Nemáš ji tak rozšířenou jako já. Jen ve mně vyvolal takovou zvláštní úzkost a těžkost, kdy se váží morálka s tím, co člověk chce a potřebuje a nevíš, kudy se vydat. A nějak se mi ten pocit vybavil.
Chtěl jsem ti jen říct, že když se zamiluješ, spousta věcí se změní a někdy z toho může být i ta láska. Ale často to nevyjde, často ta "záchranná vesta" bude pořád jen záchranná vesta a až ji nebudeš potřebovat, už se s ní nebudeš chtít vláčet.. Těžko říct.
No, není tady na blogu, psal jsem ho rovnou do komentáře a pak jsem si řekl, že je to zbytečné, obtěžovat tě tím. Pokud o to vážně stojíš, tak jsem to sem nakopíroval. Ale když se s tím nebudeš obtěžovat, budu jedině rád :)
tady to je:
No, bylo to komplikované. Celý ten vztah je komplikovaný, oba se dokola chováme jako blbci... No. Každopádně jsem se jednou nějak zapletl s jedním... prostě X... a táhne se to se mnou do teď. Já mu něco provedl, on mi vyhrožoval, že mi zničí vztah. A já se mu listopadu chci omluvit a doteď jsem si říkal, že je to blbý nápad, že mu nemůžu věřit. Pak jsem měl chvíli dobrou náladu a řekl jsem si, ať je to za mnou, omluvím se, uzavřu to, jsme přece dospělí. A on na to reaguje tím, že mi znovu hrozí... navíc prý pracuje s přítelem a mají společné směny... A já si vyčítám, že jsem se vůbec zapletl, že jsem ho podrazil, že jsem se mu omluvil... Až na to zapletení jsem si vždycky myslel, že tak je to správně. Jenže se ukazuje, že to nikdy správně není. No, na každou svini se vaří voda, i na mě. Asi si to i zasloužím. Ale štve mě, že kvůli někomu, jako je X., se mi dějí takové věci. Protože za to nestojí. A mrzí mě, že na sebe tu omluvu vyleju jedinou správnou věcí, kterou jsem s ohledem na X. udělal - a to omluvou. A bojím se, že s ním už přítel něco má, protože jsme o něm párkrát mluvili, on ví jak vypadá, ale neřekl mi, že spolu pracují. A ve čtvrtek se objevil, měl nová sluchátka "od jednoho takovýho kamaráda"... Přitom ani přítel není ke svodům tak odolný, X. je hezký... Jsem paranodiní (a taky pořád trochu opilý, koledoval jsem za panáky), ale fakt se bojím.... asi úplně všeho, co se může stát.
Jenže já nevím, jestli se chci zamilovat, natož někoho milovat, protože vím, jak strašně moc to bolí, když to skončí. Jenomže zároveň potřebuji nebýt sama. To je pak těžké.
Nemohu Ti poradit, co máš dělat. To dobře víš. Ale píšeš, že Tvůj přítel není ke svodům příliš odolný, takže jestli podlehne, nebude to Tvá chyba - protože by se to stalo pravděpodobně bez ohledu na X. Přijde někdo jiný a s ním další zkouška. Ale jestli je X. nějaký parchant, pak bys měl přítele před ním každopádně nějak opatrně varovat, než bude pozdě. Možná ani ne tak proto, aby Ti neodešel, ale protože ho máš rád.
Ale snad to bude dobré, třeba sis to opravdu jen vsugeroval.
(Ehm. Jestli je moc velká pitomina, co jsem napsala, tak na to zapomeň.)
"A když někoho milujete, nesmíte milovat jiné. Tak to prostě je."
Ale vždyť láska je nekonečná...
[7]: Není to pitomina. (Měl jsem rozepsanou odpověď a musel jsem odejít.) Vlastně máš asi pravdu. Jenže u jiných to přežiju. U X. bych se s tím asi smířit nedokázal. (Jsou prostě lidé, se kterými je to zakázané, i když to nedává žádný smysl.)
Můžeš mu to říct na rovinu. Ale to by se to možná celé rozsypalo. Někdy se nevyplácí být upřímný... a brát. Tak to dělají všichni ostatní.
Něco ve mně vždycky říká: "Nebuď blbej..."
Psycholog by ti asi řekl, že máš dělat to, co je pro tebe výhodné. Psycholog by tě znal líp než já a dovedl by to asi vypozorovat. Já to nedovedu. Jen si myslím, že pokud by sis dovedla odpustit, že k tobě někdo cítí možná víc než ty k němu, není to zas tak špatná volba. Otázka je, jestli by tě to celou tu dobu netrápilo a jestli bys z toho nakonec aspoň něco měla.
[8]: Já vím. Můžeš milovat nekonečně. Ale partnera máš jednoho. A když miluješ i jiné, může mu to ublížit.
Myslím to hlavně tak, že ty mé krásné přeludy by měl někdo jednou pro vždy (ve mně) zabít.
Já vím. Jenže pořád to nebude Tvoje vina. Nebo aspoň ne úplně. Ale snad to dobře dopadne.
Tady nejde jenom o to, že ke mně někdo možná cítí víc než já k němu. Ale o to, že jít do vztahu s tím, že ten vztah nechci, ale potřebuji, není úplně dobrý začátek. A je toho víc, o dost víc. Jestli spolu někdy budeme déle mluvit naživo, možná Ti o tom povyprávím. I když třeba to už tou dobou bude dávno dobré. Ale pořád si říkám, že vlastně bojuji o život - a v boji o život se hranice morálky občas posouvají.
[10]: Možná to není dobrý začátek, ale spousta lidí by to asi udělala. Máš pravdu, skoro nic o tom nevím, tak se můžu těžko nějak smysluplně vyjádřit :)
Doufám ale, že to bude dobré co nejdříve :)
[11]: Ne, tak jsem tom nemyslela, že o tom nic nevíš. Víš toho vlastně docela dost. Jen jsem chtěla říct, že je to komplikované a některé věci se prostě nedají úplně popsat (a u vůbec ne do komentářů na blogu), že je lepší o nich mluvit. Ale děkuju.
Jedna chyba, dokonce i jedna jediná věta, dokáže pokazit všechno, co člověk dlouhou dobu buduje. Sama to dobře vím. A doufám, přeju ti, aby tohle nebyl tvůj případ. Aby to dobře dopadlo.