close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

I love the pain

11. března 2015 v 23:21 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Je to bezpochyby pravda. Že se vyžívám v některých svých bolestech. Třeba když si strhnu strup. Ale mám na mysli něco víc psychického. Něco ve stylu... zamiluju se do někoho a budu se utápět v sebetrýznivých myšlenkách na neuskutečnitelnou lásku. Nebo se budu morálně pranýřovat za to, že se zadaný zamilovávám. Občas mi přijde, že je to nevědomě cílené.
A v nose mám furt zápach prasečích ovarií a modrých gumových rukavic.

"And you say it's gonna last for ever..." (A teď není řeč o tom zápachu.)

To vědomí, že se svým partnerem byste mohli strávit zbytek života. A ten příšerný strach... co když to tak vážně bude? Je to tak vážné. Přitom to začalo jako pokus-omyl. Buď to vyjde, nebo to nevyjde... a je jen otázkou času, kdy to skončí.
A teď to vypadá, že to konce nebere a nenabere.

Nakonec se mi ale stejně celý život smrštil na večerní cvičení. Nic za celý den není tak intenzivní jako koupat se v záplavě potu a endorfinů. A další neskonale příjemné bolesti - bolesti namáhaných svalů, jejichž hranice jsou pomalu posouvány.
Znovu jsem v té odosobněné formě života. V té bezprostřední, kdy nemám pořádně čas si sednout a zamyslet se.
Nakonec je to ale dobře. Nejen proto, že se bojím, co bych objevil. Hlavně proto, že nechávám být spoustu zbytečností. A že spoustu věcí najednou neřeším.
Bohužel tím taky spoustu věcí najednou nechápu.

Život vždycky bruslí na tenkém ledu. A je to krasobruslení.

Mám chuť na čtení cizích nešťastných blogů. Protože se mi nedostává neštěstí.
Na druhou stranu bych měl být vděčný. Že nehraju existenciální drama, ale jen nevýraznou veselohru. (Na druhou stranu, o Medee se mluví doteď.)

Už to bude přes rok, co postrádám své zoufale významné slovní hříčky. Zdánlivě o ničem, ale něčím přesné a výstižné.

A zítra další den s vepřovými oocyty.

Nejslastnější představa je zůstat doma, nemuset vůbec nic a utopit se v potlačených obsazích mé psýché (představte si to alfabetou).

Pořád si nemůžu pomoct. Pořád tam něco je. Něco ze Střepa. Něco z X. Něco ze všech, které jsem kdy měl rád. To něco, co očím nabízí slzy, když slyším X-static process. Zlomené kouzlo něčeho z minulosti. Krásná jemná bolest. Hezky vysublimovaná. Vyhlazená a vybroušená. A něčím stále trochu divoká, stále trochu nepředvídatelná. Jako ochočená liška, která nikdy není ochočená. A bodne tam, kde to nečekáte.

Nakonec ze všeho nejraději zírám z okna.
(Lež. Ze všeho nejraději píšu na svůj blog. Blogografomanie.)

Chtěl bych napsat báseň.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama