Tak přišel den kupování lístků. A já se prostě musel rozhodnout, jestli mi to za to stojí. Slib je slib, Kač je Kač... a dva tisíce jsou dva tisíce. A tak jsem se rozhodl a celé ráno se mi zdálo, že zaspím a lístky budu vyprodané. Díky tomu jsem se vzbudil za ráno asi desetkrát a nakonec jsem si počkal čtyřicet minut.
Potom mi napsal přítel, že by chtěl jít taky. (Protože když se ho zeptáte normálně, tak vám neodpoví.)
No a tak teda prosím tři lístky. S tím, že ani nevím, jestli mi virtuální platební karta umožní tak vysokou platbu. A tak bych pro ně musel z tepla domova bez snídaně do města.
Když se hodina Há (to znamená devátá ranní) přiblížila, zasekl se web ticketportalu. Začal jsem se hystericky oblékat s tím, že pro ty lístky pojedu osobně a zaplatím si je přímo na místě. Když jsem byl oblečený, načetla se stránka. Celkem mi proces vedoucí k zaplacení včetně registrace trval asi deset minut. A pak se nepovedla platba.
Víte, kdyby to bylo na mně, vysral bych se na to. Konec konců nějak přežiju, že neuvidím jednu nechutně bohatou ženskou, jak na stará kolena zkouší pořád tančit. A upřímně bych přežil, že bych neměl nechutně drahé lístky. Ale ono to nebylo jen na mně. Proto jsem se hrdinně vydal do pobočky ticketportalu, která sídlí v jedné nechutné hospodě kousek od nás.
Zavřeno.
A když jsem se vrátil, už jsem mohl znovu provést transakci. Tentokrát - zaplať pánbůh - úspěšně. Takže jdu na Madonnu. A nevím, co si o tom myslet. Je tu totiž několik věcí:
1) se zařadím mezi asi milion českých buzen, které jsou úplně vlhké z toho, že uvidí Madonnu. (Přitom půlka z nich ještě před půl rokem říkala, jaká je to píča, co nic neumí... a někteří takoví zaspamují teď celou zeď tím, jak jdou na královnu... no to je jedno, ať žije názorová vyhraněnost)
2) jít na madonnu je prostě moc gay
3) neznám ani polovinu jejích písniček
4) ale je to Madonna. TA Madonna. O které jsem si před rokem řekl, že až tu bude mít někdy koncert, tak tam musím, protože to chci vidět.
5) pořád to chci vidět
A já nevím. Prostě mě deptá ta slezina buzen. To bude fakt hrůza. (Jdu tam s přítelem. Budu žárlit. A budu mít komplexy z toho, jak jsou všichni sexy a já ne.)
Ale víte co? Fakt se těším. A fakt jsem rád, že tam půjdu s Kač, protože to bude boží.
No dobře no, článek o ničem. Ale mám z toho radost. Tak ji se mnou třeba sdílejte.
Jen ještě vymyslet, jak se dostat do první řady, aniž bych tam čekal den předem...
Sexy ses vic, nez si myslis, Tome...