close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Modrou nasáklý článek

28. února 2015 v 0:23 | Grey.t |  Koutek pro Greye a jeho pocity
Představa sněhů. Závějí. Svět zamrzá. A já tančím v parku, téměř nahý, aby mě zima mohla intenzivně objímat. (Přitom sedím v autobusu a zírám z okna.)
Už se pomalu učím, že některé věci se neříkají. Že o některé věci se nežádá, protože to lidi nechápou. A když to nechápou, tak mě odmítnou. A já se pak - sbohem, rozume - zabouchnu. Ani nevím proč a jak. Nějak tak to funguje.
Souvisí to s tím, že jsem hrozně sebestředný a nesnesu odmítnutí.
A jsem vážně hrozně sebestředný. Nejčastěji čtu svůj vlastní blog. A každý den se fotím polonahý před zrcadlem, abych mohl sledovat na fotkách, jak se mi zlepšuje postava. (Nezlepšuje.)
Nakonec si možná začnu připadat odporný. A budu se nenávidět. A život bude peklo.
Nebo taky ne.

Představuji si, kam bych se schoval, kdyby v téměř prázdném autobusu, do kterého jsem právě nastoupil, někdo vytáhl zbraň a začal střílet. Nakonec dojdu k závěru, že se nedá nikde uspokojivě schovat. A tak bych poprosil střelce, ať mě střelí dvakrát do hlavy a jednou do vazu, abych měl jistotu, že umřu.
Podivná vize.

Chybí mi ty chvíle hlubokého zamyšlení. Proseděné hodiny v zadumání. Repetitivní hudba. A repetitivní myšlenky. Otázky, na které neexistuje odpověď. Ale které má smysl řešit. Něco ve mně mi říká, že bych se měl znovu obohatit. Že bych měl znovu začít věnovat pozornost tomu, co je uvnitř mě. Začít přikládat důležitost i věcem, které s mou situací zdánlivě nesouvisí. Věřit, že vše je spojené. Věřit v jakousi synchronicitu. Že všechno může mít smysl.
Přemýšlet v mnohem širším rámci. I když méně exaktním, méně přesném, méně vědeckém.
Ale pro duši striktní věda neplatí. Pro duši může být důležitá i jediná otočená tarotová karta.

Přál bych si být víc na hraně. Víc posouvat hranici reality. Znovu si hrát s tím, co je pravdivé a co ne. Znovu krmit draky a nechat vzkvétat království fantasie.
Věci se mi nespojují. Nevznikají absurdity. Nejen chlebem živ je člověk.

Bolí mě nohy.

Někdy bych si měl spíš říkat Modrý. Ne Šedý.
Někdy bych si přál být čistě bílý. Nebo křišťálově průzračný.
Čistý.
Někdy bych si přál spíš nebýt.

"It's too late, it's too strong, it's only blood..."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 A. A. | 28. února 2015 v 23:17 | Reagovat

Seznámím tě s jednim svým známým a budeš nejen na hraně absurdity, ale přímo v absurdním reji. Je fascinující, jak tě občas lidé tak lehce vtáhnou do svého světa a ty pak jedeš horem pádem a ani si nevšimneš, že jsi někde úplně jinde než jsi býval.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama