Omluva je hotová. Otevřená úpravám. Vlastně je to celé o ničem. Někdy je nejlepší nechat věci plynout. Rozhodnutí je ale stále přede mnou. Omluva chladná jak od ledové královny.
BXzS
K tomu zažívám oživení zamilovanosti. Tu touhu být v neustálem objetí. Protancovat svět a znovuprožít každou krásu.
Tolik pocitů a žádná slova.
Útržky. Dnes útržky z nedostatku slov.
Lítost a nelítost. Chlad. Prázdnota. A něco vřelého v tom všem.
Upřímná omluva bez očekávání? Fakt to jde? Omluva jen pro omluvu? Nelžu sám sobě?
Nějak se už ztrácím. Můžu něco ztratit?
Třeba to za chvíli zas zmizí. Možná to jen moc řeším. Možná jsem se toho prostě jen chytil a vytahuju to. Sám si dělám uzly, abych měl co rozmotávat. Nad čím zoufat.
Možná je prostě čas, řekněme si to na plnou hubu, se na to vysrat.